Deny, toho jména druhý.

3. prosince 2018 v 20:11 | MarijaKes |  Fotocancák 2018
Starší syn zrekonstruoval byt, zařídil novým nábytkem a nechtěl ani slyšet o pořízení pejska. Moc dobře si pamatoval všelijaké lumpárny a škody způsobené prvním pejskem, kterých se ten dopouštěl z mladické nerozvážnosti. Westík Deny odešel po skoro 15 letech života na obláček a zůstalo po něm prázdné místo. Ne v srdcích, to ne, ale hlavně vnuk Lukáš cítil, jak mu pejsek chybí. Dost dlouho trvalo, než se syn nechal obměkčit a jeli si pro nového pejska až na Slovensko. Cesta to byla prý docela svízelná, protože se vydali až pozdě odpoledne do oblasti, kde jak by se řeklo:" Chcípl pes" nebo "Lišky dávají dobrou noc". Venku se stmívá rychle a cesta prý byla jako z hororu. Úzká silnička bez označení krajnice. Měla jsem docela strach, ale nakonec vše dobře dopadlo. Asi ve 20 hodin volala snacha, že už jedou zpět a na klíně jí podřimuje malý bílý uzlíček.

Ten bílý uzlíček se narodil 15. září, přesně na výročí svatby našich mladých. Má tedy pár týdnů a jmenuje se Deny toho jména II. A nyní se všichni střídáme, bdíme nad jeho spánkem, radíme mu, káráme ho.....A PRÝ ani náhodou nesmí na gauč ani na postel, jak to bylo nakonec dovoleno Denymu I.

První den Denulka spal málo, i když bylo vidět, že je unavený. Často se budil a musel šmejdit, také kňoural, možná hledal maminku nebo jiné pejsky. Druhý den už poznal svoje nové bydliště, jeho pachy i zvuky a dokonce potkal první kamarádku a díky všem těm novým zážitkům spal více. Je čiperný a učenlivý. Jen musíme být důslední. Zatím nemůže být sám a i proto jsou moje aktivity na cestovatelském blogu zabržděné. Mám o čem psát, ale.....
Mezi fotkami je i pejsek mé vnučky. Deny II. se s Fidem ještě nezná a nevím, jak ho Fido přijme. Bydlí od sebe dost daleko, ale třeba se jednou setkají.

Zahradu jsme již konečně zazimovali, už jezdíme jen pro jablka nebo krmit ptáčky a kočičky. Tento článek už možná někteří někde četli, ale já zjistila, že už jsem na tomto blogu nebyla hodně dlouho. Už by ho třeba nohli i zavřít a to bych nerada. Proto jsem článek vlepila i sem.

Já vím, dlužím Vám a hlavně sobě, reportáž z letní dovolené. Možná je to jen nedostatkem času, ale raději vám řeknu, že je to proto, abyste se v zimě mohli na mých stránkách trochu zahřát.
Hezký Advent.

 

Už se těším na jaro

21. října 2018 v 17:34 | MarijaKes |  Zahrada rok 2018
Podzimní práce na zahrádce mě docela baví, to už jsem psala. Tak nějak si odškrtávám úkoly, které musíme ještě splnit, než všechno zapadne sněhem. I když mlha nedovolí sluníčku pořádně vykouknout, přesto se ještě nějaké květinky na zahradě snaží. Včera jsem ale sklidila velké jiřiny k přezimování, i když mi blogerka Helenka radila počkat do prvních mrazů, pak prý budou jiřiny příští rok nádherně kvést. Už jsou hodně staré, zdědila jsem je po mamince, která je pěstovala moc roků. Helenka měla pravdu, ale já jsem letos nevydržela čekat do mrazů, protože jsem chtěla uvolnit záhon novým trvalkám. Jiřinky půjdou příští rok na jiné místo. Protože balík s novými kytičkami byl doma, musely jiřinky do sklepa. Přesto je jich na zahradě na jiných záhoncích ještě dost.
Podzim do té zimy už pospíchá docela rychle. I ta fialová kytička na následující fotografii dnes nebypadá tak krásně. Stačil týden a už hodně schne.


Další články


Kam dál

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.