na Blog.cz

V roce 2011 byl opět pro veřejnost otevřen zámek lešná u Valašského Meziříčí. V zámku je stálá expozice ze života rodiny Kinských, ale jsou zde i výstavní prostory pro tématicky zaměřené krátkodobé expozice. Zámek je obklopen nevelkým, ale upraveným parkem, kde najdeme smíšené dřeviny. V květnu bohatě kvetou desítky let staré keře azalek a rododendronů, šeříky a jiné.

Park se stává i dějištěm kulrurního a společenského setkávání. V květnu se na mnohých místech a rovněž i zde potkáme s auto a motoveterány. Letos bylo takové setkání doprovázeno i ukázkami řemeslných prací jako košíkářství, mladá barmanka předvedla a nabízela koktejly nejen alkoholické, ale hlavně osvěžující, nechyběly ani stánky s občerstvením.

Video ze setkání veteránů

Pokud by se místo veteránů objevilo na videu něco jiného, zkuste aktualizovat stránku. Někdy se stává, že se na blogu videa prohodí. To ovšem já neovlivním.

Zámecký park má ale své kouzlo nejen v letních měsících, kdy kvetou keře, ale rovněž na podzim hýří barvami listnatých stromů.

Pramen Jarošovka na rozcestí Jehličná u Valašského Meziříčí je dostupný pěšky i na kole ze směru od Nového Jičína i Rožnova pod Radhoštěm a Valašského Meziříčí. Na rozcestí Jehličná jsou zbudována odpočívadla u sv.obrázku i u pramene, který je chráněn stříškou. My jsme se k pramenu vydali pěšky z naší zahrádky kousek odtud.

Památník věnovaný II. světové válce v Hrabyni stojí opravdu za návštěvu. Zaujme již svou mohutnou stavbou s vystavenými tanky, obrněnými vozy, děly a houfnicemi v exteriéru. Hlavní expozice je v útrobách památníku. Chronologicky sestavené exponáty vypovídají o životě nejen armád,letectva, ale i civilního obyvatelstva. Kromě textových a fotografických materiálů celkový emoční dojem podrhují rozbombardované a vypálené domy spolu s audiovizuálními projekcemi. Interiér památníku je tak úžasně akusticky vyvážen, že se jednotlivé projekce neruší.

Památník jsem navštívila i se svým pětiletým vnukem, na kterého některé momenty působily děsivě, ale všímal si mnoha detailů, které bych možná i přehlédla. "Babičko, proč je tam ta panenka" ukazoval na zbytky domku, kde v sutinách kromě rozbitých věcí, nádobí a kusů látek ležela malá hadrová panenka. Pokusila jsem se opět vysvětlit, kde se tam ta panenka asi vzala a přemýšlela jsem, zda to všechno nezanechá na vnukovi nějaké negativní následky, ale vidina oběda v restauraci u kostela v obci Hrabyně ho přivedla na jiné myšlenky a co teprve pak areál pro děti za restaurací.

Jedno sobodní dopoledne v Praze. Do Prahy jsme jeli na předávání cen vítězům soutěže Dítě roku 2011 na výstaviště Letňany. Můj vnouček s rodiči jel autem a já s dalším synem vlakem. Samotný akt na veletrhu For kids měl vypuknout ve 13 hodin. Je chvíli po deváté, máme čas na plánovanou prohlídku Vyšehradu se Slavínem a jestli to stihnem tak již dříve navštívené Staroměstské náměstí a Karlův most. Stihnout bychom to mohli díky metru. Je nádherné počasí, zatím co u nás v Beskydech je zataženo a chvílemi prší. Kde všude jsme se toulali je z fotek patrné, krásných zážitků jsme měli více, ale jeden mě potěšil. Měla jsem možnost zkusit si, jak fotí profesionální fotograf. :-))
Na Slavíně, místě opředeném bájemi a pověstmi ,jsem potkala šlechtice.V krásném dobovém kostýmu kráčel zvolna uličkou hřbitova kolem loubí, pak se zastavil v jednom koutku a čekal. Myslela jsem, že je to průvodce turistické skupiny, která se blížila a fotografovala náhrobky a hrobky slavných osobností. Zdálo se mi, že by to mohl být hezký snímek, vyfotit si toho muže v takovém romantickém zákoutí. Ale bylo mi to trochu žinantní, tak jsem rychle cvakla spouští a pokračovala v prohlídce. Pak jsem si všimla, že za šlechticem přišla krásná dáma a není sama, je s ní fotograf a jeho asistent. Vrátila jsem se.Asistent zvedl paže dost vysoko a v rukou držel velikou kruhovou stěnu, od které se odráželo sluneční světlo měkce aniž by oslňovalo. Pár byl krásně nasvícen a profifotograf se dal do práce. I návštěvníci hřbitova, kteří zatím došli k nám fotografovali. Také mě to lákalo. Osmělila jsem se, ale abych nepřekážela fotografovi, drze jsem se schoulila s foťákem pod zvednuté paže asistenta a rychle pořídila pár snímků. Měla jsem z nich snad větší radost, než Lukášek, který vyhrál 4. místo v soutěži dítě doku 2011. No ale Lukášek byl nadšený, dostal spoustu cen.
Vyhodnocení a odměňování jsme stihli včas i s prohlídkou Staroměstského náměstí a okolí. Před odjezdem domů, ještě cvakáme pár snímků na Václaváku.