Dovolená 2010, část 2 - Nový Bor a sklářské muzeum

27. prosince 2011 v 22:38 |  Cestopis Máchův kraj a Děčínsko


Neděle 18.7.2010

Už v noci vnímám, že venku prší. A prší i ráno. To nám to začíná. Odkládáme tedy i Hřensko na neurčito a pro takové počasí volíme vhodnější variantu. Dnes tedy pojedeme do Nového Boru navštívit sklářské muzeum. Na vlak máme čas, vklidu snídáme ještě z vlastních zásob, ale zítra si dopřejeme vynikající koláčky z pekárny na náměstí, která otevírá už v půl šesté. Mít takový komfort pár metrů od hotelu, to je paráda.
Jsme napapkaní, ještě svačinu a vyrážíme dle plánku na nádraží Č.Lípa-Střelnice. Je to kousek, ale ouha. V cestě nám stojí stavba kruhové křižovatky s omezením pro chodce a objížďkami pro auta. Po malém bloudění jsme na nádraží, kupujeme jízdenky. Máme ještě dost času projít se v blízkém okolí. Kousek v parku objevujeme malý rybníček a zjišťujeme, že se tudy můžeme vracet kratší cestou k hotelu. Hladiny vod a odrazy krajiny ve vodě fotím ráda, jsou to pro mne uklidňující snímky. Tedy nejsem žádný fotograf, jen mě to moc baví. Asi jako v té komedii pro pamětníky s panem Marvanem. "Skáču dobře, skáču rád!" a jak to dopadlo jistě víte. Tak tokový jsem fotograf. "Fotím dobře, fotím ráda."


Nový Bor je město sklářů, dnes tu ale toto řemeslo pomalu zaniká. Není to však vina místních sklářů. Dříve tu byla spousta domácích malých dílen, dnes vysoká nezaměstnanost. Přesto tu ještě nějaký podnik zůstal a i sklářská škola. Sklo mám

moc ráda, i ve Valašském Meziříčí je sklářská škola, i když sklárny zanikly a možná se trochu opět rozjíždí sklárna v Karolínce. Ale to je jen na okraj. Vystupujeme z vlaku a musíme opět otevírat deštníky, stále prší a prší. Sklářské muzeum je na náměstí, už ho vidím. Oklepeme deštníky, vstupujeme do krásného prostředí skla a světla, které se v něm úžasně odráží. Tak s batohama a deštníkama, to tu jistě něco vymastíme, už to vidím. "Může se tu prosím fotografovat?" Dovídám se, že za poplatek ano, prima, tak dvakrát. Můžeme si dokonce nechat batohy za pokladním pultem. To je prima, bez starosti a jen s fotoaparátem se noříme do skleněného království. I když nepřízeň počasí zahání dovolenkáře na hrady, zámky a do muzeí, je tu jen několik návštěvníků a já mám k vychutnání si skvostných exponátů dostatek prostoru a zdržíme se tu až do oběda.



Už nám ale kručí v břiše a támhle vpravo v rohu náměstí je malá stylová restaurace s venkovní zahrádkou. Ta pochopitelně zeje prázdnotou, ovšem i uvnitř jsme sami. Velmi příjemná servírka mluvící česky, ale s německým přízvukem, jenž jí dodává na roztomilosti, se věnuje jen nám. Je mi moc sympatická, dovoluje nám fotit, možná ji můj dotaz překvapuje, ale nabízí se, že vyfotí i ona nás dva. K fotografování mě svádí pěkné a příjemné prostředí. Musíme mít přece dokument, jak se máme přepychově.Já jsem se rozhodla na dovolené trochu shodit na váze a proto si k jídlu objednávám jen salát se smaženými kuřecími nudličkami. Velikánská mísa plná lahodné chuti mě nadchla. Vůbec se mi nechce do toho deště, ale co se dá dělat.Vracíme se k nádraží jinými uličkami, než jsme přišli a hele...cukrárna. Když jsem měla lehký oběd, tak si dám kávičku se šlehačkou a syn zákusek. Oknem z cukrárny je vidět na zajímavou plastiku. Malá odpočinková zóna u fontánky na jejimž okraji sedí vodník, v ruce má kapříka z jehož hubičky proudí voda. Ale víc se mi líbí normální lavička jako ty kolem, ale na kraji sedí mladá žena, před ní stojí holčička s pejskem a něco si povídaji.



Odjíždíme z Nového Boru a přestává pršet. Proto mi vůbec nedochází, že můj mokrý složený deštník zůstává na nádražní lavičce. Cestou z nádraží Střelnice zavítáme do parku. Projdeme kolem jezírka k altánu a kaskádové fontáně v obloukové zdi. Parkem projdeme ke hřbitovu a pak zpět směrem k našemu hotelu. Na náměstí "U Hrabala" neodoláváme zmzlině. I když jsme dnes na žádné tůře nebyli, nohy mám až ,jak se říká "v krku". Už nikam nejdeme,jen sprcha, odpočíváme,vařím si kávičku a prohlížíme a promazáváme fotky. Večer ještě zaskočíme do večerky ve vedlejší ulici pro nápoje a něco k snědku, rozhodneme, že zítra konečně pojedeme do toho Hřenska, ale v Děčíně si musím koupit deštník. Po instatní polévce s chlebem blaženě usínáme u televize. Kolik právě klinká? Bůh ví.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 17:54 | Reagovat

Taky si na výletech fotíme interiéry hospod, ve kterých obědváme a fotíme si i jídlo. No prostě pro vzpomínky. Ta lavička se sochami je moc pěkná, takové se mi vždycky moc líbí. Vzpomínám si, že jako dítě jsem kdysi byla s rodiči přímo na exkursi v Novém Boru ve sklárně. Jenomže jediná moje vzpomínka, která se k tomu váže je ta, jak jsem si někde za sklárnou z velké hromady nepodarků vybírala krásné skleněné kamínky, ze kterých jsem byla naprosto nadšená..
Tak to máme už dva koupené deštníky, směju se a hádám, jestli bude nákup nového deštníku do třetice... :D

2 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 22. ledna 2013 v 20:46 | Reagovat

[1]: No tahle dovolená byla opravdu samé ztráty a nálezy.Na to jsme mistři.Cestou do Ostravy na Miniumi jsme museli přesedat ve Frenštátě na autobus, anžto byla výluka. Všichni tedy museli opustit vlak. V Kunčicích pod Ondřejníkem jsme opět přestoupili na vlak a téměř v Ostravě syn zjistil, že nemá brašnu s foťákem a kamerou. Nechal ji ve vlaku ve Frenštátě. Výpravčí volala do Frenštátu, tam prošli ještě odstavený vlak, ale nic. Zpět jsme jeli o hodinu dříve, protože začlo pršet. Ve Frenštátě jsem se pro čisté svědomí zeptala ještě u pokladny, zda nenalezli brašnu a ejhle, nalezli. Paní právě chtěla sepisovat o nálezu protokol. Odevzdal jim to nějaký turista, co pokračoval na Pustevny. Syn měl v brašně i kartu na autobus se jménem a tak stačila občanka a vše jsme měli zpět. :-)

3 Babeta Babeta | E-mail | Web | 23. ledna 2013 v 14:49 | Reagovat

[2]: To je skvělé, že se najde ještě sem-tam poctivý člověk a že jste na něj zrovnaměli kliku. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.