Dovolená 2012 - 1. den Ubytování a poutní kostel

21. dubna 2013 v 16:27 | MarijaKes |  Cestopis Zlatohorsko a Jeseník

Nejedeme k moři, ale tradičně se vrháme do poznávání naší zemičky. Ono je to mnohdy paradoxně tak, že dobře známe místa vzdálená, ale to co máme, jak se říká, u nosu, to neznáme. Letos jsem dovolenou vybírala na poslední chvíli. Někdy v květnu jsem zapíchla prst do mapy, v Jeseníkách zjistila nabídky zajímavostí a pěkných míst pro všechny varianty počasí a zvolila Zlaté Hory. Hotel Minerál měl volnou kapacitu, ceny mírné, podle informací nedávno rekonstruovaný, to by mohlo být prima. Ve svém věku již preferuji pokoje s příslušenstvím a zde nabízeli i bezdrátový internet a TV. Já vím, řeknete, že to je už v dnešní době snad všude, ale ne všude mají pro nás služby za tak příjemné ceny a v blízkosti vlak i autobus, protože na dovolenou jezdím bez auta a za každého počasí chci vyrážet do okolí. Ono to má i své velké výhody. Všechny pěší výlety si mohu naplánovat z místa A do místa B a nemusím se vracet k autu. Zda z místa B jede nějaký veřejný spoj lze také snadno vyhledat na internetu. V tomto směru jsme tedy vybavení. V zavazadlech je plán na každý výlet s mapkou, popisem trasy, variantou dle počasí a jízdním řádem. Já a můj nejmladší potomek Michal (32)jsme připraveni.


Je neděle 22. července 9 hodin, starší syn je již s autem připraven před domem. S autem? No ano, autobus do Zlatých Hor jede v 6 hodin ráno a cesta mu trvá 4 hodiny. Ubytovat se můžeme po 11 hodině. Syn se již dříve nabídl, že tam i zpět nás zaveze, protože jemu to bude trvat tak dvě hodinky. S počasím je to jako loni. Je nejisté. Na obloze se mraky snaží kousky modré oblohy úplně vymazat. Ale neprší. Cesta probíhá v pohodě. Val. Meziříčí, Nový Jičín, Opava, Krnov, Město Albrechtice a Zlaté Hory. "Bruntál? Jak to?" Jedem špatně. No nevadí, trochu jsme si cestu protáhli. Ale dobře. Jedeme krásnou zvlněnou krajinou, obloha se více pročišťuje, nálada výborná. "Podívejte!" To jsem ještě neviděla. Na stráni se pase stádo dobytka a spolu s ním veliké hejno čápů. Poblíž žádný rybník. Čápi jsou snad všude a jeden se zvedl a letí kousek nad autem. Chce se mi zastavit a fotit a fotit, ale syn pro moji úchylku pochopení nemá a tak ujíždíme dál. Napadá mne, že když jedeme touto cestou, mineme nejspíš ten poutní kostel, na který se chceme vypravit ještě dnes. A také ano. Bílá kostelní věž vyčuhuje z lesa.
A již projíždíme náměstím Zlatých Hor. Jsme překvapeni. Na foto mapách i na letecké mapě je všechno jinak. Manžel se divil, proč jedeme do takového zapadákova. Tohle tedy na zapadákov nevypadá. Vše tu září novotou. Viditelně prošlo náměstí rozsáhlou rekonstrukcí.

Radostný pocit mám i po zastavení na parkovišti za hotelem Minerál. Paráda. I interiér a pokoje nádhera. Zařízené skromně, leč nově, moderně a hlavně čisto až neuvěřitelné. Nebudeme se nyní vybalovat, jen za chvíli popadneme již sbalené batůžky a foťáky a vydáme se na deset minut vzdálený autobus. Starší syn se s námi loučí a já jen kladu na srdce, aby zavolal, až dojede domů.

Sedíme v autobusu, už víme, kde budeme vystupovat, všimla jsem si zastávky Heřmanovice hřeben, když jsme jeli kolem. K poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné vede lesem asfaltová cesta. Po žluté značce jdeme cca 2 km. Kousek před kostelem u kříže jsou schůdky k pramenu s lavičkami. Odpoledne bývají v kostele mše, ale lidí tu nyní ještě moc není, můžeme si to tu projít hezky v klidu. A já pořizuji první snímky, kupuji první magnetku, bodla mi i kávička.


Po svačince se vydáváme dále po žluté značce křížovou cestou kolem jednotlivých zastavení. Nejsem věřící, ale dovedu si představit, že poutníkům jdoucím směrem nahoru, každá zastávka bodne. Stoupání je docela náročné. My jdeme naštěstí dolů. Měli bychom se napojit na Hornickou naučnou stezku a snad uvidíme i nějakou tu opuštěnou štolu. Je nasnadě, odkud mají Zlaté Hory svůj název. Ještě do roku 1993 se zde těžilo zlato. Nyní se tu těží dřevo. To mě napadá, když míjíme hromady pokácených, očištěných a srovnaných kmenů a potkáváme i pomocný stroj.
Po dvou kilometrech vidíme informační tabuli před Měděnou štolou. Železná branka jde otevřít a Michal kousek vstupuje. Varuju ho, ale ve štole je velká kaluž vody a tak musí poslechnout. Pár fotek okolí včetně informační tabule. Tu si přečteme později.


Vlastně se už blížíme k městu. Nyní pokračujeme stále po žluté. Před námi jsou ještě 3 km až k hotelu. Obloha se docela vyčistila, i když nějakou chvíli vypadala hrozivě a hnala nás kupředu. Již jsme na kraji města a mě napadá, že bychom mohli odbočit a jít se podívat na dětskou léčebnu na Lázeňské ulici Pod Edelem. Michal silně protestuje, už chce být ve městě. Nedám se. Léčebna se mi moc líbí. Krásná budova s věžičkou, vlastně komplex budov obklopen zelení v parkové úpravě. S malými dětmi tu jsou ubytované i maminky.


Vracíme se do města přes parčík. Je tu příjemně, sedneme si na lavičku a trochu odpočíváme, než se vydáme na poslední úsek městem. Už nejdeme po značce. Orientujeme se věží kostela. Ten je opravdu veliký. Láká nás kamenné schodiště s loubím vedoucím za kostel ke hřbitovu. Míjíme staré zarostlé náhrobky, opuštěné kříže a stoupáme vzhůru. Opět projdeme bránou a ocitáme se na starém hřbitově. A já fotím a fotím. Nějak mě to místo zvláštně naladilo. Opuštěn v tichu, nikdo sem květiny nepoloží, nikdo se snad ani nezastaví, nakloněný k zemi kámen s křížem a špatně čitelný nápis. Zbyl tu po někom, kdo už nikoho nemá. A tak mám v sobě pocit úcty, i když nevím ke komu, i když netuším, zda si svým životem úctu zasloužil. Avšak zdejší lidé jistě dost trpěli. Nejen těžká práce v dolech, ale celý kraj sužovala v minulosti zvůle církve s jejími čarodějnickými procesy. Tahle stopa minulosti se tu nezapomíná a na mnohých místech ji ještě připomenu.
Ze hřbitova míříme na náměstí do restaurace a v pěkném prostředí večeříme. Jsme už i trochu unavení a těšíme se na pokoj. Sprcha, kávička a revize fotek. Internetové připojení funguje, posílám pár fotek rodině a již plánujeme zítřejší trasu. Naše pěší výlety jsou nastavené na 6 -10 km, ale pro zajímavost jsem si vzala pečlivě nastavený krokoměr a dnešní trasa s různými odbočkami a prohlídkami se prodloužila ze 7 km na 11km. Ono se to nezdá, ale po loňské zkušenosti si musím nechávat rezervu a výlety nad 10 km neplánuji, protože v nohách je nakonec vždy více. A na dovolené není třeba se fyzicky odrovnat.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 16:39 | Reagovat

Tak to vypadalo na vydařenou dovču. Vypadá to městečko velice útulně.... :-)

2 Jarmila* Jarmila* | Web | 21. dubna 2013 v 16:54 | Reagovat

Maruško, zvolila jsi pro dovolenou krásné místo. Město je pěkně upravené (před listopadem to byl opravdu konec světa). Moc se mi líbí moderní kašna. Léčebna má hezký park. :-)

3 Babeta Babeta | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 17:22 | Reagovat

Tak jsi avízovanou loňskou dovolenou dokončila a už ji sázíš na blog. To je prima. S chutí se "procházím" s vámi po známých místech, mám to tam ráda. Těším se na pokračování.
Jak jste se ve Zlatých Horách a okolí cítili? Že to tam má zvláštní atmosféru, jinou než jinde, že? Je tam zvláštní genius loci. Já mám tahle trochu odlehlá a trochu zapomenutá místa pro dovolenou moc ráda. Protože ani já ani manžel zrovna nemusíme davy turistů. Ačkoli o Rejvíze a Zlatorudných mlýnech to zrovna dvakrát neplatí, jsou celkem dost navštěvované.

4 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 18:07 | Reagovat

[1]: To teda byla opravdu vydařená dovolená. Moc se mi tam líbilo. :-)

5 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 18:11 | Reagovat

[2]: k Jeseníkům mě to táhlo už dříve. Moje kamarádka bydlí přímo ve městě a říkala, že náměstí bylo dokončené nedávno. Celkový pohled na město ještě představím v poslením dni z rozhledny nad městem. I posezení u té kašny je prima a když si představím, že všude na těch dřevěných konstrukcích na zdech budou popínavé růže, tak to bude nádhera. Už i stíněné posezení u kašny je obklopeno květinovým záhonem. Kašna představuje talíře pro rýžování zlata. My jsme si také zarýžovali.:)

6 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 18:16 | Reagovat

[3]: Mně se tam líbilo opravdu moc. Vůbec jsem nenašla nic, co by mne naštvalo nebo bych raději přehlédla. I lidé mi přišli jakoby tam byli kvůli nám. Měla jsem trochu strach z davů na některých známých místech, ale jelikož jsem vyjížděli tak do 8 hodiny, byli jsme opět všude mezi prvními až tedy na Rejvíz, který jsme nakonec připojili k jinému výletu. Ale dalo se to zvládnout. :-)

7 Babeta Babeta | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 19:15 | Reagovat

[5]: Je to tak, když my tam byli v r. 2010, tak práce na obnově náměstí byly v plném proudu.

Ještě Maruško, probírali jsme s manželem ty napoleonské války, bitva tří císařů u Slavkova je sice nejznámější, ale prý boje probíhaly různě po celé zemi, proto i lazarety byly všudemožně a tak i na mnohých místech jsou památníky nebo pietní místa zemřelých zakopaných vojáků. Zkus si třeba do vyhledávače na Seznamu napsat „lazarety v napoleonských válkách“ a uvidíš, kolik odkazů ti vyjede. Asi to musela být hrozná doba.

8 Frypat Frypat | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

To vypadá na dovolenou podle mého gusta.Už první den je podařený.Moc se těším na další výlety ;-)  :-)

9 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 21:56 | Reagovat

[8]: jen ty výlety nemám tak pojaté jaky ty historicky, jen jak vnímám krajinu a památky a jak jsem se k nim prodírala. Ale chtěla bych ještě do rubrik dle oblastí některé věci zpracovat i hlouběji. Ale jen mít čas. :-D

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 22:15 | Reagovat

[7]: Děkuji za pátrání. Ona byla v té době zpustošená celá Morava. I vítězná armáda drancovala dál. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.