Dovolená 2012 - 6. den Biskupská kupa

23. dubna 2013 v 7:30 | MarijaKes |  Cestopis Zlatohorsko a Jeseník


Dnes je pátek 27. Července
Od samého rána sluníčko propaluje zem. Rozhledna Biskupská kupa se mi drze vysmívá. Jakoby vykřikovala, že jsem ji nepokořila, že jsem byla kousek od ní a vzdala to. Tady si ale nemohu říci, zkusím to jindy. Pravděpodobně už jindy nebude. Kopčisko je to docela vysoké a v tomto vedru? Ale nakonec vítězí moje ješitnost a tomu kopci já ještě ukážu. Po snídani tedy mírným tempem, vlastně snad jen takovým procházkovým, vždyť je to kousek, jdeme nejprve směr hraniční přechod do Polska, napojíme se na modrou značku a vzápětí kolem hřiště odbočujeme doprava, stále po asfaltové silničce, stále se stáčíme jakoby zpět a kopec s rozhlednou máme před sebou. Měli bychom narazit na rozcestí se žlutou značkou.


Rozcestí tu je, žlutá značka také, ale modrá nikde a ukazatel také ne. Michal šlape přede mnou, já jsem se zdržela zase focením kytiček a krajinky. Nějak se mi to nezdá. Vždyť jdeme zpět do Zlatých hor. Michal se nechce vrátit, prý jdeme dobře, kupa je přímo před námi. Koukám na mapu a vidím, že máme mít les po pravé straně a ne po levé. odbočit ze silnice jsme měli už dávno, ale já žádnou odbočku nezaregistrovala. My se musíme nějak dostat na druhou stranu toho lesíku, co máme po levačce. Když půjdeme po žluté, dostaneme se na tu turistickou křižovatku značek. Vracím se tedy na rozcestí silnic a chci jít po žluté, když si všimu chodníčku směřujícího přímo do lesa. Na mapě vyznačená je, mohlo by to být řešení. Zamířím k lesu. Podle mapy bych tam měla narazit na rozcestník. Michal mě následuje, ale má plno řečí, že jdeme špatně, že rozhledna je jinde. Instinkt mne vede dobře. Chocníček nás zavedl na modrou značku nad turistickým rozcestníkem Na vartě. Docela se mi ulevuje. Zabloudit někam do Polska se mi nezamlouvá. Po chvíli jsme u dalšího rozcestníku, vrátila se k nám žlutá značka. Jsme na rozcestí Pod Leuchtenštejnem. To je zříceninka hradu. A Michal opět vyráží a já po chvíli opět váhám. Neviděla jsem značku. Proč se mi to zase nelíbí. To už stoupáme do kopce a rozhledna je na kopci. Tak snad jdeme dobře. Ale zase se to někam točí. Mám v sobě divný pocit. Volám Michala, že se musíme vrátit a kárám ho, že takto se nechodí, že mi nesmí utíkat. Michal se nechce vracet zpět k rozcestníku, ale mně táta naučil, že se mám při bloudění vrátit tam, kde jsem si byla jistá. Bedlivě zkoumám okolí a samotný rozcestník. Směrovka ukazuje doprava, ale tady cesta doprava není. To nás zmátlo. Jediná cesta vede nahoru. Za neprostupným houštím prosvítá mýtina. Proderu se houštím a předemnou strmě do kopce vede chodníček. To by mohlo být ono, ale stromy vykácené, značka nikde. Přesto jdu nahoru. No jdu, to se nedá říct. Rozpálenou mýtinou se drápu do prudkého kopce. Je to úmorné. Michal mě opět předběhl. Konečně jsme z té výhně v lese a vidím značku. Co to? V lese slyším Michala zoufale křičet. Co se to zase děje? Aha, už to vidím. To zas Michal přehání, ale je to nepříjemné. Dostali jsme se do lesa plného drobounkých mušek. Jsou jich tu opravdu mračna. Michal do kopce utíká a křičí, že ho ten les sežere. Strastiplnou stezku protíná lesní cesta a u ní srubová stavba. Vypadá jako horská zastávka autobusu, ale ten tu určitě nejezdí. Já trvám na odpočinku, dokonce se zbavuji trička. Nikdo tu není, musím si zpocené tričko trochu proluftovat. I když jsme se drápali lesem, horko nás pronásleduje i zde. Dále stoupáme kolem nějaké ruiny. Že by to byl Leuchtenštejn? Pravděpodobně ano. Má tu být zřícenina hradu toho jména, ale tohle je jen taková zarostlá zídka. Podle mapy je těch kousků zříceniny více. Stále stoupáme kolmo na vrstevnici. Proč já jsem sem lezla? Kdy už uvidím na stromě zelenou značku? Nebo alespoň pár kroků po vrstevnici? Jakmile budu mít zelenou před sebou, máme vyhráno.


Dočkala jsem se. Je tu zelená, ještě kousek a totálně vyčerpaná s téměř vypitými zásobami vody stojím před rozhlednou. Cestou jsme nepotkali ani živáčka a tady bylo lidí docela dost a nikdo nevypadal tak schváceně. Přišli z jiného směru, třeba je někde i nějaké parkoviště nebo se vyvezli z jiného směru autobusem do vyšších poloh. Opravdu mi není dobře a tak usedám na lavičku do stínu. Vadí mi, že jsme více nešetřili vodou. To mi dělá starosti. Trochu se zotavím a odhodláváme se k výstupu na rozhlednu. Kamenná stavba s bílou zdí, viditelná z dálky mi nabídla nejen stoupání po schodech, ale u vstupného máme možnost koupit i minerálky. Hned je mi lépe. Odměna za tu všechnu námahu je nádherná. Viditelnost úžasná. Před sebou máme nejen město Zlaté Hory a okolí, ale vidíme až do Polska k Ochmutovským jezerům. Vychutnávám si ten pohled do krajiny, je mi fajn, protože vím, že nyní už se budu do Zlatých Hor vracet z kopečka, většinou lesem a loukami. A támhle je náš hotýlek a vidím i naše okno. Dalo by se říct, že jsme nevynechali nic z našich plánů této dovolené.
Ještě se občerstvíme a vydáváme se na zpáteční cestu, tentokrát po zelené značce. A velmi brzy shledávám, že tato cesta je používaná více, je schůdnější, pohodlná, žádné prodírání náletovým křovím. Míjíme skalní útvar Mnichův kámen a čeká nás kaple Svatý Roch. Kaple byla zavřená, tedy nevím, jak vypadá uvnitř, ale je docela velká s oprýskanou zdí, avšak novou deskou se zlatým nápisem: "NA PAMÁTKU PADLÝM VOJÁKŮM V PRUSKO-RAKOUSKÝCH BITVÁCH L.P. 1759 A 1779".


A odtud již jdeme doslova krásnou procházkou lesem, cestičku občas doplní lavička. Do města přicházíme akorát v poledne. Čas oběda. Celá trasa měří cca 8 km, ale díky prudkému stoupání a bloudění nám trvala 4 hodiny. Po obědě v restauraci už sotva táhnu nohy.


Kouknu se na internet a vidím v poště dopisek od internetové známé, která tu bydlí. Nevěděla jsem, že přímo ve Zlatých horách, myslela jsem, že v Jeseníku. Odepsala jsem jí a sjednaly jsme si schůzku před naším hotýlkem. Bylo to fajn. Zase jsem někoho poznala osobně. Večer se jdeme podívat na koncert skupiny TamTam Batucada, která zahajuje oslavy města. Je to opravdu krásný zážitek. Tam Tam Batucada je bubenická skupina a rytmus samby nám nalévá život do žil.


A jelikož jsme spojili dva výlety do jednoho dne, můžeme se zítra účastnit celých oslav už od rána, ale ještě bych chtěla zajít do hornického muzea na náměstí. Zajímalo mne, kde budou oslavy probíhat, když náměstím vede hlavní silnice do Polska, ale už to vidíme nyní. Náměstí je v celé délce uzavřené a provoz je směrován objížďkou. Hlavní tribuna vlastně stojí na vozovce v severní části náměstí. Zítra má být zase hezky, tak si to užijeme.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. dubna 2013 v 7:54 | Reagovat

Takhle mám já ráda hory. Bez sněhu, zelené...moc hezké výlety

2 Babeta Babeta | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 15:00 | Reagovat

Tak tenhle článek jsem si přímo vychutnala. Taky jsme si na Biskupskou kupu vyšlápli. My jsme bydleli tenkrát v Dolním Údolí v penzionu Na Gruntě. A na  Biskupskou kupu jsme vystoupali od Petrových boud, kam jsme zajeli autem, protože umím číst v mapách a moc dobře jsem věděla, že to pro mne bude nejméně náročná cesta :-D

3 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 15:44 | Reagovat

[2]: Také jsem původně plánovala, že se nějak dostaneme na Petrovy boudy. Jede tam poblíž i autobus myslím z Petrovic, ale dostat se nějak do Petrovic. Zdálo se mi to moc komplikované.Ale už je mi tedy jasné, odkud se vzali ti neuštvaní turisté. :-D

4 Babeta Babeta | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 15:48 | Reagovat

[3]: Tak, tak.... :-) Asi i proto, že je tam po cestě nahoru také k dispozici odpočinkový altán :-D

5 Frypat Frypat | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 19:41 | Reagovat

Pěkný výšlap,ale ten pohled stál určitě zato ;-)

6 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 21:31 | Reagovat

[5]: To tedy ano. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.