Projekt 365 - 221. den

10. srpna 2013 v 9:42 | MarijaKes |  Srpen 2013
221. den - pátek 9. srpna 2013

Docela smutné

Dnes jsem jela pozalévat zahradu, posbírat další nakladačky, posbírat spadané mirabelky, dosbírat fazolkové lusky a udělat pořádek se záhonem. Pár keříků jsem nechala na semeno. Obrala jsem rajčata, vzala si dva patizony, kopr a mrkev a jela domů. Vystoupila jsem u Tesly, abych si trochu zdokumentovala její osud.
Tak v této budově, ze které zatím trčí k nebi výtahová šachta jsem pracovala skoro 30 let. Nejprve v posledním patře pod střechou, kde bylo příšerné horko, protože okna byla na východ, jih a západ a pak několik let v přístavku v přízení, kde bylo zima i v červenci.



Když jsem opouštěla místnosti technického archivu v místech, kde nyní operuje bagrista, měla jsem těsně před důchodem a doufala jsem, že mě stěhování obrovských trezorů mine a zbude to na novou nástupkyni. Ale osud tomu chtěl, abych si to dokončila is úklidem a tak se stalo, že jsem v kovové krabici pod umyvadlem našla svůj dávno ztracený zlatý prstýnek. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem ho mohla ztratit. To bylo radosti. Stěhovala jsem se do nové budovy naší firmy. Dosud jsem totiž byla v pronajatých prostorách firmy TVM acoustics s.r.o. Náš ředitel byl prozíravý a v době po revoluci, kdy vznikaly s.r.o koupil dvě budovy Tesly za symbolickou korunu, ovšem s 80 milionovým dluhem tehdejšího podniku. Společníci firmy TVM se mu docela smáli a i mnozí zaměstnanci. i my jsme litovali, že si nás nevzala firma TVM, protože tam byly mnohem větší platy. Náš pan ředitel byl šetřílek, protože musel zaplatit ty dluhy. Ale čas ukázal, že to je podnikatel na zprávném místě. Nejen, že duh splatil, ale
aby nemusel platit drahé nájmy, opravil koupené budovy docela z gruntu a vystavěl novou moderní firmu. A tam jsem se jako poslední stěhovala. Ty dva roky všelijakých provizorií a neustálého stěhování a vyklízení na němž se podíleli všichni zaměstnanci byly docela kruté. Vše za provozu bez zastávky výroby. Ale vyplatilo se. Mezitím stačili společníci TVM-ky podnik dovést až tam, kde nyní je nebo spíš není. Docela mě to vzalo za srdce. Takto dopadly mnohé podniky v naší republice, ale vidět to na vlastní oči, jak se vám bourá kus vašeho života, to docela bolí.

A nyní mohu hrdě říci, že jsem do důchodu pracovala ve firmě Zdeněk HOLOMÝ elektronics
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | Web | 10. srpna 2013 v 15:11 | Reagovat

Je to skličující pocit, když se něco bourá s čím jsi byla léta spjatá. :-(

2 Roman Roman | 19. srpna 2013 v 20:32 | Reagovat

Tak jsem, Maruš, taky něco nafotil...a docela mne z tama hnali, nový pan majitel Š. není žádná měkota....

3 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 21:47 | Reagovat

[2]: To věřím, já měla tentokrát štěstí. Však víš, jak jsem dopadla, když jsem pronikla na pozemek nemocnice u nás. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.