Čerchov, Výhledy a Klenčí

22. ledna 2014 v 17:12 | MarijaKes |  Kraj Plzeňský



Nyní se přeneseme v čase o pár let zpět. Konkrétně do horkého léta roku 2005. Máme naplánovaný 17 km výlet za cílem, který byl dlouhá léta veřejnosti nepřístupný. Nejvyšší vrchol Českého lesa (1042 m) a zároveń symbol krajiny v okolí Domažlic.



Vystupujeme ve stanici Babylon, kam nás dovezl motorák z Horšovského Týna. Kousek za nádražím míjíme pomníček na památku Husovu a vnikáme do lesního porostu. Stoupáme na Sokolovu vyhlídku se skalnatým podložím a pamětní deskou. Asi po půl hodině se můžeme svlažit u studánky, dále překonáme potok a stoupáme k Čerchovu.


Těsně pod vrcholem se potkáváme se skupinkou německých turistů. Starší pánové šlapou jak za mlada. Závidím jim turistické hole, které jsem u nás v obchodech ještě neviděla.
Do roku 1990 byl přístup k vrcholu obsazenému armádou zcela nemožný. Teprve po listopadovém převratu v roce 1989 se Čerchovu alespoň částečně navrací funkce pomyslného strážce Českého lesa.
Dnes již téměř staletou historii Čerchova začali psát členové Klubu českých turistů v roce 1894, kdy na holé čerchovské skále vystavěli dřevěnou rozhlednu. Blízkost českými vlastenci hojně navštěvované České Kubice a přírodní krásy místa samotného nakonec zapříčinily , že v roce 1897 byla pod rozhlednou vystavěna "útulna" Klubu českých turistů. Po projektantovi a mecenáši stavby byla potom nazvána chýší Pasovského. V letech 1904 - 1905 vyrostla na místě staré rozhledny nová kamenná, tzv. Kurzova věž, vysoká 25 m. Rozšířena a pro celoroční pobyt správce a hostů upravena byla také chata pod rozhlednou.

Chata byla později zbořena a že nyní vcházíme do bývalého vojenského areálu, je znát už při vstupu, když procházíme železnou bránou do projektu obehnaného ostnatým drátem. Po chvíli ale tento fakt nevnímáme, protože prostor je dost rozsáhlý.


Možná, že dnes, kdy píši tento článek je vše jinak a i nevzhledné vojenské budovy byly přestavěny nebo zbořeny. Občerstvit se zde ale můžeme v hospůdce zřízené v jedné z přízemních budov.
Rozhledna je právě v rukách řemeslníků horolezců, přesto si na ni můžeme vystoupat pohodlným betonovým schodištěm. Ale je to také první rozhledna, u které jsem neměla odvahu vstoupit na dřevěný ochoz připevněný vně rozhledny. Mezi starými dřevěnými deskami jsem viděla až dolů a plotové zábradlí také ve mně nevzbuzovalo důvěru. Proto jsem poprvé pořizovala snímky jen na jednu světovou stranu a přes zábradlí.


Nyní se vydáme na Výhledy, kde je vztyčen pomník připomínající chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara.


Odtud je krásný výhled do krajiny Chodska. Nadarmo se místo nejmenuje Výhledy.

Na Výhledech byl umístěn i pomníček s mramorovou deskou na památku zesnulých amerických vojáků při osvobozování Chodska na konci 2.světové války.



A nyní půjdeme už jen z kopečka dolů, příjemnou Baarovou stezkou do Klenčí pod Čerchovem. Už docela pletu nohama. Vlak už asi nestihneme, snad pojede nějaký autobus. Městu, do kterého míříme vévodí kostel a muzeum Jindřicha Šimona Baara. Tam už nepůjdeme, jsme unavení.


Muzeum jsme navštívili s manželem v rámci dovolené v roce 1976, kdy jsme byli ubytovaní v Babylonu v hotelu Bedrníček.

Vlak je pryč, ale za 20 minut jede autobus do Domažlic. Už docela žízníme. Protože jsem neměla připravené jízdní řády autobusů na tento výlet, nevěděla jsem, jak nám to pojede dál do Horšovského Týna. Ale jak se říká, že líná huba je holé neštěstí, osmělila jsem se v Domažlicích zeptat řidiče při vystupování, jestli neví, zda z autobusového nádraží u výpadovky na Horšovský Týn jede nějaký autobus nebo zda jede něco na vlakové nádraží. Tam jsou také zastávky autobusů. Dovídáme se, že na Tejno nyní nic nejede, ale jestli chceme, že nás vezme řidič na vlakové nádraží, že tam jede. Chtěla jsem doplatit jízdenku a řidič jen mávl rukou. Tak to je další projev dobrosrdečnosti a vstřícnosti. Stále více jsem hrdá, že jsem rozená Chodka. :)
Z vlakového nádraží v "Tejně" se k hotelu na náměstí doslova vleču. Ale ještě zakotvíme v pizzerii na večeři. :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 duchlana duchlana | 22. ledna 2014 v 17:56 | Reagovat

To si vše pamatuješ nebo si děláš "šmírák".... ;-) jinak perfektní

2 Helena Helena | Web | 22. ledna 2014 v 18:14 | Reagovat

Máš to pěkně zdokumentováno Maruško. :-) Kolik jste ušli celkově kilometrů? 17km bylo k Čerchovu. :-)

3 MarijaKes MarijaKes | 22. ledna 2014 v 18:18 | Reagovat

[1]: Dovolené si plánuju dopředu a tím už si to docela vnesu do paměti a pak stačí kouknout na fotky, jak je nám za sebou v počítači a na mapy a vzpomínky jsou jako živé včetně pocitů. :-)

4 MarijaKes MarijaKes | 22. ledna 2014 v 18:24 | Reagovat

[2]: Heli, 17 km bylo od babylonského nádraží až do Klenčí. Ale člověk toho vždy našlape trochu více takovými pochůzkami, jako je cesta na nádraží a pak po výletě zase zpět a různé pobíhání a lezení na rozhledny....tenkrát jsem byla docela bolavá. přece je tam nějaké převýšení.  Věřím, že s trekovkama, které tenkrát měli Němci a které mám už pár let také, by to bylo mnohem lehčí. :-)

5 Jarka Jarka | Web | 23. ledna 2014 v 9:09 | Reagovat

Předvedla jsi nám další krásné místo, o kterém vím, že ho na vlastní oči neuvidím.
To je velká výhoda blogování, člověk může pěkně cestovat i z pohodlí židle, před počítačem. ;-)

6 Frypat Frypat | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 14:49 | Reagovat

V tomto kraji jsem ještě nebyl,takže děkuji za možnost nakouknout ;-)  :-)

[3]: Mám to úplně stejné.Stačí kouknout na fotky a hned se mě vybaví spousta vzpomínek :-)

7 Jarmila* Jarmila* | Web | 23. ledna 2014 v 15:08 | Reagovat

Maruško, zavedla jsi nás na pěkné místo. :-) Výhledy z rozhledny musely být krásné, ale rozumím tomu, že jsi se na chatrnou podlahu bála vstoupit.
Také vděčím blogům za to, že mohu cestovat po republice i cizích zemích. :-)

8 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 19:47 | Reagovat

[5]:Jaruš, já už se tam také asi nikdy nepodívám a lituju, že jsem tenkrát neměla lepší fototechniku a také jsem ještě neměla internet a tak je to i na fotkách znát. Myslím tím, že mám hodně fotek, ale jsme na nich hodně i my a to jsem nyní nechtěla moc vystavovat. A pak jsem to brala jako dokument pro naši rodinu jako památku a proto i to focení mělo jiný charakter. :-)

9 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 19:50 | Reagovat

[6]: Já už se tam také asi nepodívám a tak budu mít vzpomínky i tady. :-)

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 19:54 | Reagovat

[7]: Možná, že byl ochoz bezpečný, jinak by nás tam snad nepustili, ale když vidím pod sebe a uvědomím si, že stojím vně kamenné stavby, tak to prostě nee. :D Já bych asi nevlezla ani na tokové ty moderní skleněné vyhlídky ve skalách. Lidi se tam klidně procházejí, já bych asi lezla po čtyřech jak Mr. Bean na skokanském můstku. :-D

11 Babsy Babsy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 20:42 | Reagovat

[3]: Je to pravda, že ve fotkách jsou ukryté všechny vzpomínky a pocity, jaké to tehdy na výletě bylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.