Hospital Kuks

16. ledna 2014 v 19:58 | MarijaKes |  Kraj Královéhradecký


Vesnička Kuks leží nedaleko města Jaroměře v Královéhradeckém kraji a jako mnoho dalších zlákala i nás k návštěvě.
Přijeli jsme vlakem a ke kukskému hospitalu jsem se dostali ze zadní části. Takto nás vítal.


Než jsme vešli do zahrady se sochami, zastavili jsme se i na hřbitůvku.






V roce 1684 zdědil zdejší panství Hradiště hrabě František Antonín Špork a ten začal v roce 1695 realizovat přestavbu kukského údolí na svůj letní dvůr, který se měl zároveň stát lázeňským a společenským střediskem šlechty. Lázně byly založeny na léčivých pramenech.

Již v roce 1696 se hrabě Špork rozhodl na svém panství zbudovat špitál pro přestárlé veterány z okolí. Poté, co začaly na levém labském břehu v Kuksu utěšeně růst Šporkovy lázně s rezidencí, byl jako místo pro budoucí ústav vybrán protější, pravý břeh.



20. srpna 1717 byl vysvěcen kostel nejsvětější Trojice. Současně s kostelem, jehož krypta sloužila jako hraběcí hrobka se stavěly po obou stranách budovy pro špitál a pečovatele o nemocné. Zároveň se zřizovala špitální zahrada za níž byl hřbitov s kaplí. Kostel a okolí je zdoben mnoha barokními sochami Matyáše Bernarda Brauna (1684-1738). Jako osmadvacetiletý tu začal tvořit osm Blahoslavenství, které obklopují hospitální terasu. Ty doplnili okolo r. 1715 dva andělé smrti (Blažené a Žalostné) s mohutným Náboženstvím uprostřed terasy.




Vrcholem Braunova působení v Kuksu jsou alegorické řady Ctností a Neřestí, soubor celkem 24 plastik tesaných v rozmezí pouhých dvou let po r. 1717 a umístěných podél severního průčelí hospitalu. Dech beroucí kolekce, kdysi barevná, měla připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem. Jedná se o jeden z nejznámějších souborů české barokní plastiky









Pro různé potíže však hrabě svůj podnik nikdy nezprovoznil. V prázdném domě zřejmě bydlela část hraběcího služebnictva, byli ubytováváni umělci. Přesto jej špitál přežil více než 250 let a přece jen nakonec mnohým churavým pomohl na rozdíl od lázní, které ničily povodně a nakonec byly zbořeny. Zachovalo se kamenné schodiště.




Po Šporkově smrtizůstala jeho dceři Anně Kateřině nadační listina, podle níž mělo být v Kuksu vydržováno sto chudých, neduživých a přestárlých mužů z okolního panství Hradiště. Zřejmě na památku praotce rodu, hrdiny tureckých válek Jana Šporka, šlo o vojenské vysloužilce. Jak říkal František Antonín, "poněvadž mnozí z těchto starců, kteří byli vojáky, v mládí žili nepořádně a pustě a nemyslili na svou věčnou spásu", bylo kvalitní stáří hospitálních chovanců svěřeno do rukou dvanácti milosrdných bratří. Více a podrobněji o Kuksu až do dnešní doby čtěte na oficiálních stránkách, ze kterých jsem čerpala.










 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 20:20 | Reagovat

nechápu, co se zase děje. nejsem schopná editovat článek. Trvá to zase dobu, než se stránky načtou. ach jo. Tak promiňte nedostatky u tohoto článku, hlavně horší čitelnost textu. ;-)

2 Frypat Frypat | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 20:31 | Reagovat

Tohle místo zbožňuju ! Snažím se tam podívat pokaždé,když jsem někde v okolí,ale loni se bohužel nezadařilo. Krásně jsi Kuks představila a začínám přemýšlet,jak to udělat,abych tam mohl zůstat celý den ;-)  :-)
Fotky se mi moc líbí :-)

3 Jarka Jarka | Web | 16. ledna 2014 v 20:52 | Reagovat

[1]:Máš pravdu, že byly s blogem zase nějaké potíže, já se ještě před chvílí nemohla dostat ani na ten svůj vlastní, ale už je snad vše v pohodě.
Kuks bych hrozně moc chtěla někdy vidět na vlastní oči a jak píše Patrik, chtělo by to vyhradit si na toto místo celý den. Myslím, že by bylo pořád co fotit i obdivovat. Je to nááádhera. :-)

4 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:22 | Reagovat

[2]: Zrovna se tam opravují ty přistavené budovy a část je tedy pro vstup omezena. Nevím proč, ale právě ten kostel sv. Trojice na mne působí dost depresivně, strašidelně. Opravdu nevím proč, ale nějak jsem tam cítila utrpení a necítila jsem se tam dobře. A hostinec U slunce vypadá, zachovale, v dobrém stavu, ale nepremáva. V sousedním kiosku jsme se dověděli, že asi majitelé zkrachovali. Ale jídelníček mají vyvěšený. :-)

5 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:26 | Reagovat

[3]: Místo je to krásné. I ten výhled do krajiny. Ty lázně na protějším svahu také musely v minulosti být úchvatné. Ale jak už jsem psala Patrikovi, pohled na Kuks z čelní strany na mne působil dost chmurně. Možná, kdyby sluníčko svítilo opačně, ale takto jsme ho měli proti slunci a ta tmavá budova ve stínu byla až strašidelná.

6 Babsy Babsy | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:41 | Reagovat

Poprvé jsem v Kuksu byla jako holka, s rodiči. Tehdy jsme tam dokonce navštívili i nějaké příbuzné z tátovy strany.
Podruhé jsem tam byla už jako vdaná, s manželem na vandru. Bylo skvělé do Kuksu přijet v časném ránu vlakem, a ještě si dotáhnout pupík v trávě mezi sedmikráskama,poblíž Hospitalu. Tahle vzpomínka ve mně docela silně zůstala. Pak jsme si prohlíželi sochy. Nepamatuji si žel detaily, kam dál jsme se pak přesně vydali. Jen tak tuším, když se podívám na mapu, a vzpomenu si, kde všude jsme tehdy byli. Psala jsem si tehdy cestovní deníčky, do slovníčků s tvrdými deskami, bylo to prima, byly tam všelijaké naše zážitky, které se nám cestou přihodily, doplňovali jsme to koupenými pohlednicemi. To by bylo dneska počteníčko... Jenomže když mne opustil, všechno jsem zničila, co bylo s ním spojené. Na jednu stranu je to dobře.
Tehdy jsme tam provandrovali celou tu oblast od Dvora Králové až po Adršpach. :-) Spali jsme v oranžovém stanu pro dva po kempech. :)A taky na jedné železniční zastávce. :-P Lidi ráno v půl páté koukali, když jeli na šichtu... Jé, dokonce si i vzpomenu, co jsem tenkrát na ty vandry mívala na sobě... Podařilo se mi tehdy koupit si (mohl to být tak rok 1987..?) moc příjemnou pánskou zelenou košili s tmavozelenými proužky, rukávy jsem si vyhrnovala a dole jsem měla ustřihnuté kraťasy po kolena ze starých džín, k tomu botky "kristusky", ve kterých jsem ušlapala úplně všechno... V batohu byla možná ještě jedna záložní hnědá károvaná košile s odpáranýma rukávama.. :-D Jó to byly časy bezstarostného a hřejivého mládí... :-)

7 Babsy Babsy | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:43 | Reagovat

[4]: Zvláštní, taky jsem se na Kuksu cítila podobně jako Ty.

8 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:54 | Reagovat

[6]: pěkná vzpomínka. Já vandrovala  už v letech sedmdesátých, spali jsem pod širákem a na sobě jsem měla staré texasky, vojenský zelený kabát a kaki košili nebo károvanou košili, na krku šátek, na nohách kanady, na zádech USárnu nebo krásnou teletinu. Tohle vybavení máme ještě doma. Na jihovýchodním Slovensku nás ve vesnicích mluvících maďarsky brali za pozůstatky cizinecké legie. Lidi nám přes plot házeli ovoce, babka přinesla brambory a okurky z pole, to jsme táhli krajem, kam turista nevkročil a takový vandráci jak my, to už vůbec ne. Ale tenhle velkej vandr spáchala jedna kamarádka z Dačic a ta jen a jen mimo civilizaci. A měli jsme se báječně. :-)

9 Babsy Babsy | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:56 | Reagovat

[8]: No bodejť. Na to jsou vždycky nejkrásnější vzpomínky. :-)

10 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 21:59 | Reagovat

[7]: Je mi to divné, protože nějaká majestátnost a vznešenost, mohutnost mi nevadí, ale tady jsem opravdu ani neměla chuť jít na prohlídku. ;-)

11 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 9:08 | Reagovat

Vxypadá opravdu monumentálně....ani s nedivím že ani hrabě neměl na to ho uvézt do řádného chodu tak jak měl v plánu. Nebyla jsem tam i když bych moc ráda. Ale....potřebovala bych parťáka nebo parťačku na takové výlety jenže nemám, nemám....moji posedlost nikdo doma ani z okolí nesdílí a tak si jezdím na výlety jen takhle na blozích. :-(

12 Helena Helena | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 9:39 | Reagovat

Vypadá to na krásné místo,snad se nám podaří někdy navštívit. :-) Komplex hospitálu je neuvěřitelně velký,a co mě fascinuje,je poslední fotka,ta nemá chybu. :-)

13 Marijakes Marijakes | 17. ledna 2014 v 10:45 | Reagovat

[11]: Vendy, já mám tu výdhodu, že náš nejmladší syn rád jezdí na výlety a asi s námi už zůstane pro své mírné mentální postižení. Někdy je na zabití :-D, ale uvědomuji si, že bych také jinak neměla s kým jezdit. Manžel sice také rád jezdí po výletech, ale pak musíme všichni všechno jen podle něho a fotografové ho zdržují a prý jsme blázni a když furt někde stojíme, tak on je z toho víc unavený, než kdyby šel.Do blízkého okolí si vyjedu i sama, ale na takové cesty s noclehem si sama netroufám a nebo by to nebylo ono. I na to posezení v hospůdce a večer je lepší mít parťáka. ;-) Tak za toho jsem vděčná, i když mě honí mlaďoch a nebere ohled na moje staré kosti. :-D

14 MarijaKes MarijaKes | 17. ledna 2014 v 10:49 | Reagovat

[12]: Ten pohled od bývalých lázní se mi také moc líbil, jen škoda, že sluníčko svítilo proti nám a tak komplex tak nevynikne. :-)

15 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 10:52 | Reagovat

Manžela baví výletování jen na motorce a to zas není moje parketa. Autem nikam nechce. Dceru výletování baví leč s každým jiným než se mnou. A syn už s námi není a navíc ta jeho se snaží držet ho od rodiny co nejdál....

16 JiHei - Fotografie JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 13:14 | Reagovat

Nikdy jsem tam nebyla, ale vypadá to tam nádherně. Krásně nafoceno! :-)

17 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 16:04 | Reagovat

[15]: Jela jsem už hodně dávno na motorce s bráchou a byla jsem z toho tak rozlámaná, že jsem více na motorku nesedla. Normálně jsem ztuhla a nemohla jsem pak chodit. :-D

18 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 16:04 | Reagovat

[16]: Děkuji

19 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. ledna 2014 v 16:38 | Reagovat

Nesnáším ježdění na motorce od dětství, kdy jsem absolvovávala cestu 140 km z Prahy na chalupu v sajdce obložená taškama. Od té doby motorky a vše kolem nich neeee 8-O  O_O

20 karolinar-photography karolinar-photography | Web | 18. ledna 2014 v 18:03 | Reagovat

moc pěkný fotografie:)
domnívám se, že jsem tam také byla, ale to jsem asi musela být hodně malá:)
jistě to musel být ale pěkný zážitek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.