Z Valašska na Chodsko a příběh navíc.

11. února 2014 v 20:49 | MarijaKes |  Kraj Plzeňský
Několika větami se chci ještě vrátit k dovolené z roku 2005. Charakteristickým znakem našich dovolených je jednak lokalita většinou v zemích českých a druhak veřejné dopravní prostředky. Nevlastníme auto, což je nevýhopdné, leč zužuje výběr místa pobytu, ale zase výhodné, že na svých turistických přesunech z místa A do místa B se nemusíme vracet zpět do A k autu.

A v roce 2005 jsem ještě neměla internet a tak plánování takové dovolené, aby byla řádně využita, započalo zakoupením a studiem knih s mapami. Dneska si to už nedovedu představit. I jízdní řád jsme si nechali vytisknout na nádraží v infocentru. Po 40 letech jsem se chtěla vrátit do dětství.



Cestování vlakem má také své půvaby. A o dobrodružství není nouze. Jsem přesvědčena, že existují lidé, kteří nikdy nestáli na žádném nádraží. A řeknu vám, že jak mnohé nádražní budovy mizí a upadají, jiné se drží, některé se látají nezbytnými opravami, jsou i takové, které by si zasloužily rekonstukci jako nějaký zámek.

Když jsme se vydali po kolejích do Horšovského Týna, přesedali jsme v Praze na hl. nádraží, v Plzni a ve Staňkově. Pražské hlavní už na mne působí docela nostalgicky. Tedy myslím hlavně kolejiště s nástupišti. A část staré haly je dokonce plné uměleckých děl.




Kolem půl čtvté ráno jsme vyjeli z Valašského Meziříčí a chvíli po poledni jsme vystoupili z vlaku v Horšovském Týně. Obloha dosud nevlídná a občasný déšť ustal a bylo docela příjemně. Město nás přivítalo Anenskou poutí.





Ubytovali jsme se v hotelu Šumava na náměstí. Díky tomu několikadennímu " kraválu" na náměstí a v okolních uličkách nám byla poskytnuta značná sleva. To potěší že? Při tom nám mumraj nevadil, také jsme se ho zúčastnili.
Hotel Šumava si z dětství pamatuju jako ošuntělou hospodu, ale nyní byl čerstvě po rekonstrukci. Pokoje s příslušenstvím skromné, ale čisté a světlé.


Jen na jídlo jsme tam nikdy nebyli. Stravovali jsme se na výletech nebo vždy večer vyfasovali na druhý den místo snídaně tak obrovský balík jídla, že jsme měli co dělat, abychom to spořádali.
V restauraci jsme nejedli možná i proto, že se z ní linul docela zakouřený puch.

A již tento první den jsem zažila zajímavou příhodu. Na náměstí, kousek pod budovou Obecního úřadu je dům, kde dříve sídlila veterinární správa a bydleli zde i tři rodiny veterinářů, tedy i ta naše. Za domem si pamatuju dvorek s kůlnami. Chtěla jsem se tam dnes podívat, ale netroufla jsem si vejít do domu. Věděla jsem, že je tam chodba s jedním bytem, kterou se projde právě do dvora a do další obydlené části se stoupá po schodech nahoru. Zkusili jsme tedy obejít náměstí z druhé strany a vidím, že do dvora je otevřená, skoro rozbořená stará brána a před námi tam jdou dva mladíci. Třeba je to nyní průchozí, pomyslím si a osmělíme se jít za nimi. V tom, že je dům průchozí mě přesvědčuje paní, která vychází z domu a prochází dvorkem proti nám. Už se nebojím. Podívám se alespoň do chodby. Ale běda. Paní nás zastavuje a docela ostře nás upozorňuje, že to tam není žádný průchoďák, že tam nemáme co dělat. Pokorně jsem se jí omluvila, že jsem se jen chtěla podívat do míst, kde jsem trávila dětství, že jsme tady kdysi dávno bydleli. Když jsem jí popsala dům, jmenovala některé veterináře, trochu polevila v bojovém postoji. pak jsem jí popsala i schodiště bez mezipatra, které se prostě zatáčí jako na rozhlednu na jedné straně širší a na druhé uzounké, když jsem popsala, jak se jde do našeho bytu, popadla mě za ruku a se slovy "pojďte" nás vedla do svého bytu. A já jsem se najednou stala malou holkou a říkala, že tady byl kumbál a tady kuchyň a ona to potvrdila s tím, že zeď kumbálu zbourali a zvětšili kuchyň na jídelnu. V obýváku jsem ukazovala na místo, kde stávala kachlová kamna a ona to zase potvrdila, že tam musela kamna být, ale majitelé před nimi je asi odstranili, zůstala jen díra do komínu, kterou ucpali a dali tam obraz. Paní H. už byla na měkko skoro jako já a dovolila mi fotit. Ale věřte, že ty fotky jsou naprosto rozmazané, nekvalitní. Bylo mi hloupé fotit cizí byt, ale zase jsem chtěla rodičům a bratrovi přivézt vzpomínku. Tak jsem to jen tak narychlo nacvakala.
Paní H., manželka veterináře, se rozpovídala o problémech s domem, že město jej chce odprodat, ale tolik oni nemají a tak neví, kdo dům koupí a jak to vše dopadne. Rozloučili jsme se s přáním všeho dobrého. Dlouho jsem měla v sobě takový ten zvláštní pocit, že ten čas strašně rychle někam pádí. Ale přesto stála hudební škola, kam jsem chodila na klavír, stále na stejném místě a kolotoče a houpačky také kotvily tam, kde dnes, u Radbuzy za kinem.

A tímto článkem končím povídání z Domažlicka, z dovolené 2005, o které už jsem toho napovídala dost a dost a možná je to i poslední návštěva Plzeňského kraje.





 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 11. února 2014 v 21:15 | Reagovat

Tak se ten návrat do minulosti nakonec náramně povedl a mohla jsi ho zakončit v domě, kde jste s rodiči bydleli. Muselo to být zvláštní podívat se do bytu, kde jsi prožila dětství a mohla si vybavit, jak to tam dřív vypadalo. Často si říkám, jak bych se taky ráda podívala do míst svého dětství, ale nikdy mě nenapadlo, že bych mohla vidět i byt, kde jsem vyrůstala. :-)

2 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 11. února 2014 v 21:23 | Reagovat

[1]: Jaru, já jsem takto báječně svou dovolenou tenkrát zahájila. původně jsem ani nezamýšlela sem tento zmatený článek dát, ale ať je to kompletní, nakonc jsem tím zakončila předešlé články z plzeńska. Nedoufala jsem, že se podívám až do bytu, stačil by mi projít dům. Ty domy na náměstích mývají i svou vnitřní atmosféru a architekturu. bylo to opravdu zvláštně vzrušující. :-)

3 Jarka Jarka | Web | 12. února 2014 v 8:53 | Reagovat

[2]:Aha, vždyť to své vyprávění začínáš slovy "Již tento první den...", tak mě to, co následovalo zaujalo, že jsem na úvodní větu zapomněla. :-)

4 Helena Helena | E-mail | 12. února 2014 v 9:43 | Reagovat

Tak tady odsud pochazis Marusko. :-) Je to zvlastni se ocitnout po letech v byte,kde jsi stravila detstvi.Clovek to vidi uplne jinyma ocima.Uzavrela jsi kruh,a to je velmi zvlastni. :-)

5 Babsy Babsy | E-mail | Web | 12. února 2014 v 14:44 | Reagovat

Ano, taky už jsem zjistila, že staré  knižní průvodce jsou nám už nanic. Všechno se dá už zjistit na internetu. I mapu si z něj vytiskneš.
No a Fantovu kavárnu v Praze na Hlavním nádraží prý teď nově zrekonstruovali...jsem zvědavá, jak to nyní vypadá...
Plzeňské nádraží má taky nádhernou budovu, že.
A Horšovský Týn vypadá moc hezky.
Tak to jsou tedy v hotelu "Šumava" kabrňáci, že vám poskytli slevu na kravál. To koukám.:-) Dívala jsem se na webovky hotelu. No tedy, na to, že mají jen tak skromné pokoje, tak jsou ale docela drazí...
Je hezké, vracet se do míst svého dětství, to bylo úžasné, že se to tak podařilo a že jste zrovna narazili na paní, která bydlí v tom bytě, kde jste dříve bydleli vy a dokonce vás pozvala dovnitř... Takhle bych se jednou já chtěla podívat do domku v Lysé, do kterého jsem se narodila a prožila v něm prvních 9 let...Ale nikdy mne ještě nenapadlo tam zazvonit u vrat... Vždycky jsem jen "nábožně" a nostalgicky, dojatá v srdci, prošla kolem....

6 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 12. února 2014 v 18:14 | Reagovat

[4]: Heli, kořeny má naše rodina na Moravě, ale já jsem se narodila na Chodsku a na Moravu jsme se vrátili, když mi bylo 10. Tuhle cestu jsem si dopřála k padesátým narozeninám a byl to asi návrat poslední, proto jsem ráda, že se mi to podařilo, ani jsem v tak moc nedoufala. Určitě bych neklepala na dveře. I když kdoví, k čemu bych se odvážila, kdyby mne paní nezastavila už na dvorku. :)

7 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 12. února 2014 v 18:23 | Reagovat

[5]: pravdu díš. Já jsem si tenkrát ty průvodce objednávala z infocentra v Domažlicích, tady k mání nebyly. A už dlouho plánuju dovolenou jen na netu. Mapy, jízdní řády, doporučení a inspirace třeba na turistika.cz a hodně na oficiálních stránkách měst a pod. Já nemám ráda dovolenou, kde se ráno probudím a přemýšlím, co budu ten den dělat. Ale pak je zase nevýhoda, že chci všechno plánované splnit a z dovolené se stane vyčerpávající maratón, ze kterého se další týden zotavuji. :-D Babsy, jestli se k rodnému domku můžeš vracet častěji, neváhej a zaklep na dveře. Pokud tam žijí nevrlí lidé, tak tě odbydou a pokud jsou dobří, budeš mít hřejivý pocit u srdíčka. Ale když to nezkusíš....
Já už nevím přesně kolik jsme tenkrát platili za noc a jak je nyní hotel Šumava vybavený, třeba mají v nabídce více  než tenkrát, určitě mají wifi a pod. Ale já jsem ten hotel chtěla právě proto, že byl na náměstí a prakticky u našeho bývalého domu. I když na náměstí je ještě jeden hotel na druhé straně v těsném sousedství zámku a ten se mi zdál dražší. :-)

8 MarijaKes MarijaKes | E-mail | Web | 12. února 2014 v 18:27 | Reagovat

Jaruš, já kolikrát ani nevím, jak ty články řadit, aby vznikl nějaký srozumitelný a po sobě jdoucí celek. Články se nedají přesouvat a mně se dokonce ani nedaří měnit pořadí rubrik v menu. Vždycky mi to skočí jinam, než je to v náhledu. ;-) :-)

9 Frypat Frypat | E-mail | Web | 23. února 2014 v 20:54 | Reagovat

Začátek tohoto příspěvku mě připomíná moje dřívější plánování.Doma mám ještě spousty knížek,turistických průvodců a map,které už jsou dnes k ničemu.Internet tohle všechno nahradil a navíc je to aktuální a zadarmo ;-)  :-)

10 MarijaKes MarijaKes | 26. února 2014 v 21:33 | Reagovat

[9]: Vůbec si to už nedovedu bez internetu představit. A jak píšeš, informace jsou aktuální a pokud jsou třeba v mapách drobné chybičky, tak si je mohu ověřit na letecké mapě, opřít se o zkušenosti turistů na turistika.cz a na jiných stránkách, inspirují mne články podobné jako tvoje. internet je velká výhoda. Plánovat dovolenou mě naučil táta. A tak neumím někam jet s tím, že uvidíme a rozhodneme se na místě. Plán musí být. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.