Dřina a jen dřina

11. dubna 2014 v 17:29 | MarijaKes |  Zahradničím
Když si před asi 30 lety moji rodiče pořídili zahrádku a postavili chatku, aby měli nějakou zálibu na důchod, netušila jsem, že se z tatínka stane zemědělec. To nebyl zahrádkář, ale opravdu zemědělec. Vedl přesné záznamy o stavu počasí, výsevu a výsadbě, průběhu růstu, způsobu hnojení. Jaho záhonky se spíš podobaly malým políčkům, kde se střídaly plodiny i během jednoho vegetačního období tak, aby půda nikdy neležela ladem. Podotýkám, že zahrádku neměli rodiče u domu. Museli za ní dojíždět a šlapat pěšky do kopce stejně, jako nyní šlapu já.
Nevím nevím, zda bych se těšila na zahradu, která by mne zjara vítala takto docela smutně, neutěšeně. Nikde ani stébélko trávy. Vlastně vím, vůbec mě to nebavilo. A takto začala celoroční dřina, která mého tátu držela nad vodou. A maminka se podřídila.



A tatínek byl zemědělec i v tom, že semínka kupoval minimálně, vždy si část úrody nechal právě na semeno.
A já chodila pomáhal, jak byl o víkendu čas a vůbec mě to nebavilo, protože jsem mohla dělat jen to, co mi bylo přikázáno a dokonce dostala i vynadáno, že to dělám špatně.


A zatímco semínka rostla a zahrada bujela konečně zelení všeho druhu, mám na mysli i plevel, dřeli se rodiče skoro každý den a já při práci zuřila, že na vedlejší zaahrádce je veget. Travička, sluníčko, děti, hračky. V létě pak vypadala zahrádka takto.


Myslím,že mi klidně uvěříte, že se tam mohl jeden i ztratit. Nejednou volala maminka na tátu: "Bohušu, kde jsi? " Ze zahradničení jsem měla nejraději přípravu jídla. Znamenalo to narovnat záda a chvíli se nehrabat v zemi. Mívali jsme třeba klobásky grilované na ohni v takových speciálních kamínkách, které si tatínek nechal udělat. Dneska už jsou řádně rezavé, ale stále tam stojí. :)
A že nebyla na zahradě tráva? Byla. Malý plácek vedle boudy a kompostu kolem miniaturního stolečku. Na to nebyla potřeba sekačka. To maminka nebo já normálně stříhala nůžkama na trávu.


Pár kytiček maminka mohla mít, ale nesměly bít v zorném poli pohledu na pole.:) Tísnily se na skalce pod chatou, ve stínu za chatou a na okraji pod boudou na nářadí. Tyhle krásné hořce už na zahradě nemám. Jen jeden. Vzaly za své při brutálním výkopu, kdy se zahrada proměnila v tankodrom koncem roku 2008.


Kromě hromady zeleniny, kterou jsme pak museli houfně pojídat a já ji rozdávala i v práci, jsme měli i spoustu ovoce.
Fotky v článku jsou z roku 2005. A takto se dění na zahrádce stále opakovalo rok co rok. Dřina a dřina.

A nyní seznam plodin. Ne to není objednávka pro kaufland. :))

Zelenina:

Mrkev, petržel, celer, kapusta, kadeřávek, zelí bílé, zelí červené, brambory, černá ředkev, červená řepa, okurky nakladačky, okurky salátovky, rajčata, hlávkový salát, čekanka, rebarbora, kopr, petržel naťová, pažitka, cukety, patizony,
cibule, česnek, kedluben gigant, kedluben modrý, kedluben zelený, fazole, fazolky, hrášek, dýně, pór. Pokusy s květákem a paprykami se nezdařily.

Ovoce:

jahody včetně stálerodících, maliny, rybíz červený, rybíz černý,angrešt, jablka, hrušky, mirabelky, meruňky, broskve, třešně, višně.

Kytičky:

skalničky, mečíky, jiřinky vysoké, růžička, narcisky.

A když teda vše dorostlo a dozrálo, muselo se to zpracovat.

Nechápu, jak tohle mohlo být pro někoho koníčkem.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 11. dubna 2014 v 18:49 | Reagovat

Když se něco přehání, tak radost ze zahrádky jaksi vyprchá. Podobně byl na tom můj tchán... kupoval stále nové stromy a ty které se mu znelíbily pořezal a po jeho smrti nám tam zůstaly jen pařezy. Jistě víš, co pak dá práce je vykopat. :-D

2 Amelie Amelie | Web | 11. dubna 2014 v 19:48 | Reagovat

Nemám ráda megalomanství, trocha ovoce - maliny, borůvky, jablka, hrušky, švestky, rybíz a to by mi stačilo. O zeleninu tu stejně nikdo moc nestojí..a dřít na tom den co den?

3 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 19:49 | Reagovat

Spolužák mého přítele říkal o svých rodičích: "Ať dělám, co dělám, jen když se hodně nadřu!" :-?
Tvůj článek mi připomíná mého dědu a tátu a přítelův otec je něco podobného. Všechno se podřizuje práci na zahradě a o ničem jiném se nemluví. Zahrada je pořádně velká a je v ní spousta starých stromů. To je vždycky boj, než tátu přesvědčíme, aby nějaký skácel. Musí se mezi nimi sekat tráva, což je skoro neproveditelné.
Raději už končím, nebo bude můj komentář stejně dlouhý, jako tvůj článek! ???
Nafotila jsi pěknou reportáž, nejlepší jsou poslední dvě fotky. Úplně cítím vůni grilovaných klobás a hořce jsou překrásné. Škoda, že už je nemáš!
Přeji ti hodně sil, Maruško, a pevné nervy! :-) Hanka

4 MarijaKes MarijaKes | 11. dubna 2014 v 19:53 | Reagovat

[1]:Máš naprostou pravdu. Ale tátu to bavilo, drželo a až nemohl, lehnul a do měsíce umřel. Já jsem si to sem dala, abych trochu kamarádům ukázala, jak se moje zahrádka vyvíjela. Bude to jako seriálek. A jak nádherně se doluje hruška, která má hlvní kořen hluboko roně dolů. :-D

5 MarijaKes MarijaKes | 11. dubna 2014 v 19:56 | Reagovat

[2]: Amálko, byla to rodičů záliba. Když jsem říkala, aby to zmenšili, tak máma byla celá udivená, jak to mají proboha zmenšit. Tak říkám, ať polovinu zahrady zatrávní. A ona na to, že s trávou je také hromada práce. A já jí řekla, že to sice jo, ale nemusí se nosit domů a zavařovat. :-D A táta to nebral jako megalomanství. On prostě nechtěl zeleninu plnou dusičnanů. :-)

6 MarijaKes MarijaKes | 11. dubna 2014 v 20:02 | Reagovat

[3]: hani, můj táta tím žil a jak jsem psala Pavlovi- až už opravdu nemohl tak doma ulehl a do měsíce umřel. On byl tvrďák a tolik operací, které by jiného položili přežil snad díky té práci na zahradě. Měl potíže a nemyslel na ně. Ale přesvědčit ho byla opravdu potíž. Byl tvrdý k sobě i k druhým. V 80. letech sám natíral střechu. Já o tom ani nevěděla, mamka byla prý polomrtvá strachy. Ta střecha je hodně příkrá. když jsem ji pak natírali my, tak ji natíral mladík, kterého manžel jistil na horolezeckém laně. No ale neboj, všechno dobře dopadně a já už mám zahrádku nyní jen pro radost. :-) Ale zeleninku pěstuju.

7 Jarka Jarka | Web | 11. dubna 2014 v 20:06 | Reagovat

Líbí se mi ta koláž s fotkami, kde je zahrada celá zelená a všechna políčka jsou plná krásné zeleniny. Při tomto pohledu musel být tatínek v sedmém nebi. ;-) Zahradu nemáme tak si ani dost dobře nedokážu představit, co je všechno potřeba udělat proto, aby to takle vypadalo. :-) Už se těším na zahradnické pokračování. :-)

8 Helena Helena | Web | 11. dubna 2014 v 20:40 | Reagovat

Tak prosím nebudˇ skoupá a uvedˇ nějaké dobré rady tvého tatínka. :-) Je vidět, že měl svůj systém. Ono to není jen o zahradničení, ale pak, když to začne dozrávat, tak to všechno zpracovat. :-)
Zahrada vypadá nádherně, když to všechno roste a bují. :-)Těším, těším na pokračování. :-)

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 11. dubna 2014 v 21:27 | Reagovat

[6]: Mám obavy, že takhle jednou dopadne přítelův táta. Zahrada ho drží při síle a zdravém rozumu, včera oslavil 83. narozeniny.
Je dobře, že máš zahradu hlavně pro radost, Maruško. :-)

10 ajka ajka | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 19:19 | Reagovat

V létě vypadala zahrádka moc pěkně :-)
A zase na to musíš kouknout z druhé stránky .... byli jste soběstační co se zeleniny a ovoce týče a ještě se při práci na zahradě hubne .... prý jo, ale na mě to nefunguje :-D
Jé a jak koukám na ten seznam, u mě to bylo podobné... když děti byly menší, neměli jsme zahradu, ale kolchoz :-D

11 Babsy Babsy | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 15:18 | Reagovat

Můj muž je zemědělec podobného zrna. Ale drží si to v určitých kolejích, má zahradu jen pro radost a pro relax. I tak je na ní práce stále dost, boj s plevelem je nesmrtelná činnost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.