Tankodrom

13. dubna 2014 v 9:29 | MarijaKes |  Zahradničím
A je tu jaro roku 2009. V tomto díle seriálku se opět vrátím na zahradu. Můj tatínek s maminkou tam pomalu šlapali skoro každý den, aby si ve spodní části upravili záhonky. Ta horní část zahrady vyhlížela jako tankodrom. Koneckonců, to není ani tak k divení, vždyť ji takto upravil můj syn, voják z povolání. Prozatímní loňský výkop zalila voda, tající sníh částečně poškodil dosavadní výkopy. Robert mohl pomoci jen o víkendech a to jednou za 14 dní.



Museli jsme vykýblovat vodu z výkopů, abychom mohli pokračovat.Tatínek se zlobil, že mu to vyléváme na záhony. Ale nosit kýble s vodou ještě někam bokem, to už by asi Robert kopl do kýblu a už by ho tam nikdo neuviděl. Musela jsem krotit oba chlapy a musela jsem být velký taktitk.


Zlom nastal v květnu. Jednak bylo více volných dní a počasí přálo. Robert vykopal, nebo spíš velmi kvalitním rýčem vyryl spojovací jámu. V úzkém prostoru se mu pracovalo špatně a opět jsme museli oddělit ornici od jílového podloží. proto mi vyrytou zeminu podával v kýblech a já ji nosila na jinou hromadu. Na starý trativod jsme nenarazili a výpusť ze sklepa jsme také ještě nenašli. Robert se už opravdu naštval, na taťku už dokonce křičel, že jestli ho nenechá kopat tak, jak je to logické, tedy proti schodům, tak se mu na to vys...Situace byla zoufalá. Robert si dokonce vzal 14 dní dovolenou a každý den dřel jak magor dle taťkových příkazů. Můlj manžel se od této akce a akcí na zahradě distancoval úplně. Ten tohle prostě nezažil. Taťka tedy mávl rukou, tak dělej jak myslíš, mně dovolil rýt záhonky pro trávník a staral se jen o ty svoje.

Když měl Robert volnou ruku i v rozhodování, rozebral chodník před schodama do sklepa a prodíral se skalkou přímo proti schodům. Tam totiž asi půl metru pod podlahou sklepa mohl narazit na přepadový kanál. Ovšem to byla další neuvěřitelná dřina, které se můj otec chtěl vyhnout. Ale jinak to nešlo. Skalka byla prokořeněná dvěma mahonami i kořeny sousedovic třešně a to už byla opravdu rasovina. Lukášek trpělivě poslouchal synovo klení, moje maminka lomila rukama, do čeho jsme se to pustili. Taťka občas vzal jakýsi čistící drát na odpady a strkal ho do přepadu, jestli někde ve výkopu nevyleze.
Rodiče se již balili na autobus, když Robert strašně zařval. Mysleli jsme, že se něco stalo. A ono se stalo. Ve výkopu zahlédl čistící drát a tedy nalezl tu přepadovou trubku. Všichni jsem si oddechli, protože tohle jsme chtěli cellou dobu najít. Ale Robert zuřil. "Kdybych mohl hned kopat, jak jsem chtěl, tak jsem si mohl hromadu práce ušetřit. No jo, už se stalo.



V dalších dnech se tedy vyčistil přepadový kanálek, dno výkopů vysypalo štěrkem, položil se husí krk až do spodní jámy, obložil se velkými kameny a opět zasypal štěrkem. Spodní jáma nakonec prý bude sloužit jako přirozený rezervoár vody pro zahradu.



A makali jsme až do večera.Rodiče odjeli domů a nám velel Robert, který už nechtěl ten výkop ani vidět. Po vrstvě štěrku přišla vrstva vykopaného jílu a po něm konečně vrstva ornice. Práce bude ještě hromada, ale už si zasloužíme trochu oddechu. Musím pochválit i Lukáška, který byl tak hodný, že snacha, jeho maminka nám mohla také pomáhat a pochvalu zaslouží i můj mladší syn za všechny pomocné práce. A já taky.....:)


Ještě zalejeme semínka trávy, zalejeme dědovy záhonky a pro dnešek padla.


Tak takhle vypadalo naše květnové vítězství. Nakonec i radost z vykonané práce a všichni jsme se těšili do normální práce, tedy do zaměstnání. Konečně konec víkendu. :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 10:17 | Reagovat

Maruško je to až neuvěřitelné.Co na to říká dnes Robert? Odvedl pořádný kus práce a určitě má k zahradě kladný vztah, nechal tam spoustu své energie. :-)Tvůj tatˇka musel být pořádně umíněný, ale nakonec přece jen polevil. :-) Zasloužíte si všichni obdiv.♥♥ :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 10:20 | Reagovat

Pěknej tyran ten tvůj tatínek. Jen co je pravda.....tak jak znám svou rodinu tak by hned na začátku od všeho utekli a dál by se na ničem nepodíleli.....spíš by se asi ani do ničeho vůbec nenechali zapojit. Ostatně to vidím tady a to se takovéhle generálky ani na zahradě nedělají!

3 MarijaKes MarijaKes | Web | 13. dubna 2014 v 10:48 | Reagovat

[1]: Taťka byl opravdu tvrdohlavý, ale on byl tak tvrdý a nesmlouvavý i k sobě. Jedině díky své umíněnosti se po těžkém úraze na lyžích postavil na nohy. Hrozil mu invalidní vozík v lepším případě doživotní berle. A on dřel, cvičil, v Kladerubech nepodváděl jako jiní a na nohy se postavil. A nejen postavil a chodil bez hole, ale na oslavu toho vylezl ještě na Gerlachovský štít. Už tam jednou byl s námi a tak chtěl své vítězství po úraze završit. Vylezl si na nejvyšší vrchol. Pak si teprve pořídil zahradu a postavil chatu. Všichni jsem věděli, že pro něho není nic nemožné a tak nám nepomůže fňukat. K něčemu to je dobré, to už dneska vím. Jen jsem více kompromisní a nikoho do ničeho nenutím. A jaký vztah má k zahradě můj syn a můj manžel? to se budeš ještě divit. Místo syna tam občas přijede snacha a můj  manžel maká, opravuje, natírá,stará se o údržbu chaty. A nemáme auto a než stále prosit, tak si pořídil parádní káru za kolo, na které doveze a adveze cokoli, dokonce mi nakupuje, co na zahradu potřebuju, postavil nový domek na nářadí, skoro bych řekla že tam dělá víc než já. Letos určitě. :-)

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 13. dubna 2014 v 10:54 | Reagovat

[2]: Tyran, to je to slovo. Jak já jsem mu chvílema v duchu nadávala a někdy byly chvíle, kdy jsem ho i nenáviděla. Ale byla s ním i sranda a vjádru to byl dobrák od kosti. To jsou kombinace viď. Tyran a zároveń dobrák. Jde to k sobě? Jde, když si uvědomím, co všechno pro mne rodiče udělali a on měl vždy větší slovo, tedy co pro mne udělal on. Je strašně moc věcí, za které jsem mu vděčná a moc mi chybí. Potřebovasla bych někdy popostrčit anebo jak se říká mít nad sebou tvrdou ruku. :-)

5 pavel pavel | Web | 13. dubna 2014 v 11:14 | Reagovat

To bylo jako za trest na nucených pracích. :-D

6 Jarmila* Jarmila* | Web | 13. dubna 2014 v 12:29 | Reagovat

Bratr na zahrádce udělal spoustu práce. Jiný by možná od toho dávno utekl. Patří mu za to obdiv. :-)

7 MarijaKes MarijaKes | 13. dubna 2014 v 12:36 | Reagovat

[5]: Teda jo, nyní už se také smějem. :-D

8 MarijaKes MarijaKes | 13. dubna 2014 v 12:38 | Reagovat

[6]: Jarmilko, Robert je můj starší syn a ta mladá paní je jeho žena a v kočárku jejich Lukášek. Já jsem ta v červeném tílku. :-)

9 Jarka Jarka | Web | 13. dubna 2014 v 14:34 | Reagovat

Musela jsem si přečíst i předcházející článek, protože jsem nechápala, proč jste se takle dřeli v těch výkopech. Musela to být děsná práce, to už bylo na malý bagřík a ne, na ruční kopání. Tvůj starší syn si zaslouží velkou pochvalu, ale to vlastně i všichni ostatní, včetně malého Lukáška, který byl tak hodný. :-)

10 ajka ajka | Web | 14. dubna 2014 v 0:55 | Reagovat

To bylo těžce vydřené vítězství ;-)  :-)

11 Babsy Babsy | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 17:13 | Reagovat

Maruško, to byla silná story vaší zahrady. Nadřeli jste se ukrutně, jen co je pravda. Jak pravila Ajka, težce vydřené vítězství.
Líbí se mi tohle Tvoje povídání.

12 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 18:42 | Reagovat

Slova tyran a despota mě napadla u minulého článku, ale nechtěla jsem to tak napsat, Maru. Měli jsme jednoho takového doma, tak asi vím, co to je. :-?
Zoufalý pohled je (nebo byl) na vaši zahradu. Určitě jste si mysleli, že tohle nedáte nikdy dohromady. Nadřeli jste se všichni až hrůza! Jak to vůbec snášela maminka? :-|
Lukášek je prima kluk, když se tenkrát dokázal sám zabavit. Dneska už vám určitě pomáhá taky. :-)
Moc se mi líbí tvoje reportáž, Maruško. :-)

13 MirekČ MirekČ | Web | 14. dubna 2014 v 19:13 | Reagovat

Sakra, vy se udřete k smrti, nebo práce opravdu šlechtí ... ;-)

14 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. května 2014 v 12:53 | Reagovat

[9]: Reaguju až nyní, vůbec nechápu, jakto, že jsem komentáře přehlédla. teprve až po čase nám došlo, proč se na tohle všechno tak pospíchalo a proč byla taková nervozita. ale to se ještě v některém pokračování této story zmíním. :-)

15 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. května 2014 v 12:53 | Reagovat

[10]: To teda ano. :-)

16 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. května 2014 v 12:55 | Reagovat

[11]: Já už si připadám jako v nějaké TV stanici. Seriál rozpracuju a dokončím někdy jindy. No ona je to už historie, ale určitě to do nějakého celku dovedu až po tu dobu, kdy jsem tam už hospodařila naplno sama a co už znáte z novějších pravidelnějších článků. :-)

17 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. května 2014 v 12:57 | Reagovat

[13]: Ještě jsme se neudřeli, tak že by....? No ale tatínek už není a asi svůj odchod tušil, proto ta nervozita a nepochopení. Dneska to vidíme jinak a jsem vděčná. :-)

18 Babsy Babsy | E-mail | 5. května 2014 v 13:06 | Reagovat

[16]: :D
Mně se zase pro změnu přestalo chtít blogovat úplně.
Když to má člověk dělat jakoby z povinnosti, tak je to na pérd.
Vykašlu se na to a vklidu počkám, jestli  mi zas někdy naskočí slina. :-)

19 MarijaKes MarijaKes | Web | 5. května 2014 v 14:19 | Reagovat

[18]: To je škoda. Měla jsi pěkné reportáže. Já mám toho tolik, že nestíhám. Bu´d mám něco jako cestopisy a měla bych to udělat jako místopisy, aby se to dalo zařadit do rubrik krajů. A za chvíli jedeme na jednu krátkou dovolenou a v létě na druhou. vůbec nestíhám.

20 Babsy Babsy | E-mail | 5. května 2014 v 18:22 | Reagovat

[19]: Musím opravdu počkat, až se obnoví "krvetvorba"... :D Jinak by to nemělo tu pěknost... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.