To se musí řešit

11. dubna 2014 v 21:47 | MarijaKes |  Zahradničím
Opět se vrátím v čase a nakouknu na zahrádku rodičů v roce 2008. O pěstování všeho možného a lopotění se, jsem již psala. Zahradě se podřizovalo vše a dokonce péče o chatu ustupovala do pozadí. A to léto se přidala docela velká lapálie. Sklep, který taťka schválně zapustil hodně do země, aby se tam lépe skladovala zelenina, měl ještě v jedné místnosti studnu, ze které se čerpala voda pro WC a do trubek k umyvadlu. Tato voda obsahovala hodně železa a tak se začaly trubky zanášet, voda tekla červená a čerpadlo se tedy přestalo používat. Studna má pod betonovou podlahou přepadový kanálek a ten se časem ucpal a bylo třeba konat. Sklep se při dešti zaplavoval vodou a zdi nasávaly vlhkost. A na podzim se táta rozhodl, že vykope jámu, která by protla starý trativod o němž se domníval kudy asi vede a lépe ho najde. Na tuto práci přesvědčil mého nejstaršího syna. Robert měl jiný názor, chtěl kopat a hloubit hned ve skalce a jít směrem ke schodům do sklepa, protože v hloubce pod betonovými schody musí na přepadový kanál nazazit. Ale Taťka trval na svém a tak se kopalo a hloubilo úplně jinam a jak se později ukázalo naprosto zbytečně a špatně.



Špatný výkop se tedy zase zasypal a kopalo se jinudy. Já jsem navrhovala vykašlat se na starý trativod a udělat trativod nový. Táta se naštval, že tomu rozumím jako koza petrželi a poslal mne rýt do spodní zahrady.


Musela jsem uznat, že dokud se nenajde ten vývod ze sklepa, tak je jakýkoli nový trativod zbytečná práce. Zatím se do výkopu tlačila spodní voda, proto děda rozhodl vytvoři na jiném místě v nižší části zahrady hlubokou kulatou jámu, kam by ta voda odtékala a Robert mohl kopat bez problémů. Prostě byly to manévry při kterých se sklízela úroda, rylo a kopalo. Navíc se zvlášť dávala ornice a zvlášť jílové podloží. Bylo mi syna docela líto. A tehdy tátu napadlo, že už opravdu na všechno nestačí a že daruje zahradu Robertovi. aby ho motivoval k dokončení té práce.



Jen ten, kdo už tohle někdy dělal ví, jak se asi hloubí jáma, když se vám nohy boří do rozmáčeného bahna. A muselo se jít hodně hluboko. Do sklepa totiž vedou betonové schody a ten přepad byl tak půl metru pod podlahou sklepa. Robert si také o jedno hrazení roztrhl dlaň a práce se tedy zastavily a rozhodlo se, že se bude pokračovat příští rok hned zjara. Robert měl všeho plné zuby, zahradu nenáviděl a sliboval, jak tohle dodělá, že ho tam nikdo neuvidí. Bylo mi líto Roberta i táty.

Můj manžel se v této akci neangažoval. Zahrada ho také nebrala, také si ji představoval jinak. Chodili jsme ještě do práce a o víkendu si potřeboval odpočinout nebo si zajet na výlet. I já jsem někdy jela na výlet s mladším synem tajně, aby to táta nevěděl. Ale jednou nás vyhmátl. Setkali jsme se v autobuse a tak jsem se dověděla, že nejprve je práce a pak zábava. No jo. Můj táta byl tvrdý k sobě i k druhým, ale já věděla, že kdyby takový nebyl, nepřežil by všechny ty operace srdce, rakovinu prostaty, změnu krevního oběhu..... Možná to pochopí zase jen ten, kdo to mohl prožít. Kdo stál na pokraji smrti a nechtěl odejít, chtěl se rvát a snažil se myslet na něco jiného než na bolesti a trápení. Věděli jsme všichni, že se zahradou žije. No ale to už je povídání o tátovi a já chtěla napsat seriál o tom, jak se vyvíjela naše zahrada.
Pokračování v roce 2009.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | Web | 11. dubna 2014 v 22:18 | Reagovat

A jéje, tedˇ mi to už je jasné.Maruško, to byla úplně jiná generace, nerozmazlená. :D Tvého syna lituji. :-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 7:59 | Reagovat

Taky jsem strašně nesnášela práci na naší zahrádce když odešel děda který si jí hleděl a opatroval jako oko v hlavě. A to byla zahrádka jak dlaň. I když i taky rozdělená na okrasné a užitkové sekce. V tom zase děda takový tyran nebyl. On kytičky miloval. Nejvíc mne vytáčelo sekání trávní(č)ku srpem. Dneska si říkám jak to bylo zábavné pokaždé když čekám na počasí abych mohla vytáhnout sekačku a sekat bující trávu.....na 1200 m2.

3 ajka ajka | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 19:21 | Reagovat

To jste si pěkně mákli Maruško ;-)  :-)

4 Hanka Hanka | E-mail | Web | 13. dubna 2014 v 0:03 | Reagovat

Podobnost čistě náhodná, Maru, u nás to bylo to samé v bleděmodrém. ;-)
K zahradě je potřeba mít dobrý vztah, jinak to nemá smysl. Každá generace má navíc jiné představy o tom, jak by měla zahrada vypadat. :-?

5 MarijaKes MarijaKes | 13. dubna 2014 v 8:23 | Reagovat

[1]: Ona se také trochu nebo spíš změnila doba a tatínek nechápal, že pro nás pro všechny bylo prvořadé udržet si zaměstnání a tomu jsme zase podřizovali vše my. Na zahradu jsme mohli jen o víkendu a to ještě počasí někdy nedovolilo. Ale nakonec jsme to zvládli. :-)

6 MarijaKes MarijaKes | 13. dubna 2014 v 8:26 | Reagovat

[2]: Vendy. mě zahrada chytla v momentě, kdy mi taťka dovolil, abych se o část zahrady starala sama a dělala si co já uznám za vhodné. Ať se ukážu. To nastalo v roce 2009, ještě popíšu v dalších článcích. S trávou jsem si také dost užila a občas užívám. :-D

7 MarijaKes MarijaKes | 13. dubna 2014 v 8:26 | Reagovat

[3]: A to ještě není všem dnům konec, však uvidíš dál :-D

8 MarijaKes MarijaKes | 13. dubna 2014 v 8:31 | Reagovat

[4]: To je pravda. Taťka v tom viděl zdroj obživy, pochází z rodiny, kde měli pole, moc dětí a museli makat všichni. On celý život zahradu neměl, věnoval se zaměstnání veterináře a ve volných chvílích jsme jezdili na hory za turistikou nebo lyžováním. To bylo moc fajn, i když chvílema jsem také nesnášela, když tady se všichni v květnu chodili opalovat k řece a táta naložil lyže na auto a jelo se do Malé Fatry. Ovšem taková jarní lyžovačka je také spíš opalovačka. :-D

9 Hanka Hanka | E-mail | Web | 14. dubna 2014 v 18:30 | Reagovat

[8]: No, neměla jsi to úplně jednoduché, Maru. :-? Dovedu si to představit, u nás to bylo podobné, jenom lyžovat jsme nejezdili. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.