Varhany v Novém Jičíně

18. září 2014 v 16:59 | MarijaKes |  Sbírky
Nový Jičín je krásné okresní město Moravskéslezského kraje. Nedávno jsem ho navštívila při příležitosti oslav města. Datum oslav se každoročně kryje se Dny evropského kulturního dědictví, kdy jsou zdarma přístupná muzea, zámky a kostely. Do města jsme se synem přijeli po deváté hodině a rozešli jsme se hned na nádraží, protože já chtěla jako první navštívit kostel Nanebevzetí Panny Marie, než tam budou davy lidí a on měl prvoplánově jiné zájmy.


Pozdravila jsem pána, zřejmě kostelníka, lelkujícího poblíž dveří. Potěšila mne kladná odpověď na dotaz ohledně focení. Fotila jsem celý interiér, ale hlavně zamířila objektiv vzhůru k varhanům. Opět krásná práce, nástroj na míru velkého chrámu.



Ochoz v patře kolem varhan i hlavní lodi kostela mi nedal pokoj. Zeptala jsem se kostelníka, zda se mohu podívat i nahoru. Dověděla jsem se, že právě před chvílí bránu na schodiště zamkl, ale jestli chci, že se mám vrátit v 11 hodin, že se tam bude připravovat na vystoupení hudební a pěvecké těleso Ondráš.
Když jsem před 11 hodinou vstupovala do chrámu, vítala mne varhaní hudba a brána na schodiště otevřená dokořán.


Vystoupala jsem na ochoz, kde byly jakési buňky jako lóže. Nechtěla jsem vstupovat do varhaníkova prostoru a byla vděčná alespoń za tento pohled.


Uvědomila jsem si, že každý tento nástroj musí stát na vysokých základech, aby byl celý viditelný zezdola. Výška základů je jistě odvislá od výšky samotného kostela. V základech jsou viditelné i dveře. Za nimi je jistě přístup do prostor pro instalaci a případnou opravu nástroje.

Varhaník dohrál, zhasil lampičku, složil noty a přikryl klaviaturu. Když od varhan odcházel, zeptala jsem se ho, zda si mohu varhany vyfotit s detaily. Přikývl a čekal opodál.




Spokojená jsem odcházela a varhaník za mnou zamkl bránu. Jistě byl o mém příchodu informován kostelníkem. Na toho jsem narazila při východu z kostela. Vystupoval z auta a hned se ptal, jestli jsem byla nahoře. A já měla krásný pocit, že jsem byla zase jednou ve správný čas na správném místě, a že líná huba je holé neštěstí. Již několikrát se mi vyplatilo prohodit pár slov s kompetentní osobou. Ta potěšena zájmem pak byla ochota sama.

Druhý kostel jsem navštívila odpoledne a to již hodně unavená po všech akcích. Mimochodem jsem se také sama zajímavě fotila na věži radnice a syn mě fotil s klobouky v muzeu klobouků. Tam jsme si je mohli vyzkoušet. K tomu se později vrátím. Ke kostelu Nejsvětější Trojice se jde do kopečka a mě už hodně bolela záda. Za kostelem je park, kde jsem se na chvíli musela posadit.


Kostel má docela vysokou věž, která vzbuzuje dojem, že i samotný kostel ztrácející se v korunách stromů je velký, ale uvnitř je proti jiným kostelům docela malý a útulný. Mě tentokrát zajímají varhany.



Jsem zvědavá, jestli budu čekat rok, než získám další varhany. :)

Děkuji za návštěvu a přeji hezký den.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 18. září 2014 v 20:37 | Reagovat

Teda Maruško, já zírám. ještě nikdy jsem nebyla nahoře u varhan, takže vlastně díky tvým fotkám vidím, jak to tam vypadá. Ty píšťaly varhan jsou obrovské, takže samotná klávesnice se zdá maličká a vidím tam nějaké knoflíky a snad i počítačový monitor, no prostě hrát na varhany, je asi docela věda. Máš další senzační foto-úlovky do své sbírky. ;-)  :-D

2 Ajka Ajka | Web | 18. září 2014 v 23:03 | Reagovat

Varhany jsem ještě neviděla takhle zblízka, krásné fotky ;-)

3 MarijaKes MarijaKes | Web | 19. září 2014 v 9:59 | Reagovat

[1]: Klaviatura varhan je podstatně menší než piána. Já se domnívám, že ty čudlíky jsou přepínače do dalších oktáv, ale to by nám spíš osvětlila babsy, já se mohu mýlit. I ty čudlíky jsou umístěné vždy jinak. V prvním článku je také jeden detailní záběr na klaviaturu a jiné postavení čudlíků.  Možná záleží i na stáří varhan. Vývoj a modernizace jde i zde dopředu. :-)

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 19. září 2014 v 10:00 | Reagovat

[2]: Někdy je to dobrodrůžo. :-)

5 Hanka Hanka | E-mail | Web | 19. září 2014 v 22:55 | Reagovat

Maru, to jsi měla úžasné štěstí, někdy se skvěle zadaří. ;-)  :-)
Tvoje fotky jsou skvostné, vidět varhany takhle zblízka a nafotit je tak skvěle jako ty, to je opravdu paráda. Pro tebe to navíc musel být krásný zážitek. Varhany v prvním kostele jsou nádherné. :-)

6 Babsy Babsy | E-mail | 27. září 2014 v 21:43 | Reagovat

[3]: Tak po odborné poradě s manželem píšu: Ty čudlíky jsou rejstříková táhla. Čím jsou varhany větší, tím mají větší počet rejstříků, tím pádem i rejstříkových táhel (čudlíků). Každé rejstříkové táhlo je napojené na jednu řadu píšťal. Podle toho, které čudlíky jsou vytaženy, tím je dána kombinace barev a výšek tónů při hře. Táhla jsou u varhan s mechanickou trakturou, jako jsou tyto. U varhan s pneumatickou trakturou bývají sklopky. Čili čudlíky sklápěcí. :-)

Mne osobně zaujalo otočení hrací lavice zády k oltáři, ale u těchto varhan to prý bývá obvyklé. Aby varhaník viděl, co se právě děje u oltáře a kdy má tím pádem začít hrát, tak tam má monitor spojený pravděpodobně s kamerou. :-) V Novém Jičíně jsou již modernizováni, jinde bývá ještě postaru jen soustava dvou zrcadel. :-)

A na závěr jeden osobní poznatek z letošní dlouhé dovolené na Vysočině: manžel hrál hostovsky v rámci dovolené na nedělních bohoslužbách v jednom  evangelickém kostele, a byla jsem u vytržení, protože ty varhany, když na ně hrál,nádherně a jemně VONĚLY. :-) Pryskyřicí. S tím jsem se setkala poprvé.

7 MarijaKes MarijaKes | Web | 28. září 2014 v 7:17 | Reagovat

[6]: Babsy, to je super. Moc ti děkuji za výklad. Ty sklopky mám také na jednom nástroji  vidět. Mám dojem, že na fotkách z Lipníka v minulém článku o varhanách. Ta modernizace v Novém Jičíně je velmi patrná. Svou důležitou roli hraje i zrcadlo nad hlavou varhaníka.
Tvůj osobní zážitek s vůní mohl být opravdu silný. Hudba vnímaná ještě i vůní, to musel být magický požitek. přeji Tobě i manželovi mnoho takových chvil. :-)

8 MarijaKes MarijaKes | Web | 28. září 2014 v 7:29 | Reagovat

[5]: Děkuji Hanko. Pro mne je to takové malé dobrodružství.  Jednak je napínavé, jestli se mi to podaří a pak člověk prohodí s lidmi pár slov a v těchto případech se setká vždy s vstřícným přístupem a rozhovor je vždy pozitivní. Říká se, že za zeptání nic nedáš, ale neplatí to vždy v jiných případech. Lidé jsou docela ostražití a raději se odmítají bavit. V Novém Jičíně na slavnostech jsem dokonce byla svědkem, jak se jedna paní fotografka dostala snadno i na místa nepřístupná veřejnosti. V informačním stánku jsem si chtěla vzít progtram slavností a přede mnou paní oblečená normálně jen s dobovým kloboučkem na hlavě poprosila o vizitku na klopu. Slečna se jí ptala, jestli fotí pro nějaké noviny nebo televizi a ona že ne, že je tam sama za sebe. neokouněla jsem dál, vvzala z hromádky leták, ale pak jsem paní s kloboučkem a vizitkou pořadatele na prsou viděla i za zátarasy pro lidi. Prostě "líná huba, holé neštěstí". No focení vůbec i to v přírodě je dobrodrůžo. :-)

9 Babsy Babsy | E-mail | 28. září 2014 v 9:56 | Reagovat

[7]: Neřekla bych, že to byl nějaký až magický zážitek - mne to spíš rozveselilo. Byla jsem nadšená z toho, že varhany mohou při hraní i vonět. :)
Vůně byla slabounká, příjemná. A mohl ji vnímat jen ten, kdo stál na kůru u varhan těsně u ozdobného mřížoví, za nimiž se skrývaly řady varhanních píšťal, vyfukující vzduch...

10 Hanka Hanka | E-mail | Web | 28. září 2014 v 12:35 | Reagovat

[8]: Naprosto s tebou souhlasím, Maruško, kdyby se člověk občas nezeptal nebo se někam zdvořile nevetřel, moc toho nenafotí. S někým se domluvit dá, někdo se nabídne sám (to se nám stalo na dvou nepřístupných zámcích) a někdo striktně odmítne. To už je riziko "podnikání" a pro nás tak trochu adrenalin. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.