Dovolená - část 4. - Výlet na Bítov a Corštejn

7. července 2017 v 17:55 | MarijaKes |  Cestopis Vranov nad Dyjí a okolí

Úterý 26. 7. 2016

Probudili jsme se do nádherného dne. Sluníčko prozářilo opar nad řekou a my balíme do batohu na dnešní výlet i plavky a plážové osušky. Jak jinak v létě u vody?


Sbaleno máme, jsme i po snídani a vydáváme se opět k Nepomukovi na autobus. Mohli bychom to snad zvládnout i pěšky, ale dneska máme toho chození více a tak se svezem k hrázi vranovské přehrady a pak už jen kousek přes hráz k přístavišti. Ze zastávky si musíme opravdu pospíšit, protože loď vyplouvá za okamžik. S námi bojují o prvenství ještě dva cestující. Michal si samozřejmě chce vybrat to nejlepší místo. Stejně nevíme, která loď bude ta naše, v přístavu jich kotví několik.

Při koupi lodního lístku se musíme rozhodnout, kdy asi pojedeme zpět, to proto, aby bylo jasné, jaká loď má být v kterou dobu vypravena. Itinerář máme plný na prasknutí, ale snad to tedy stihneme na 16 hodinu.

Michal vybírá místo a já koukám, že v noci muselo pršet, protože stolky i židle na palubě byly dost mokré. Ještě, že jsme vybaveni na koupání a máme s sebou i ručníky. Utřela jsem kovové židle, batoh si Michal dal na podlahu pod nohy a můžeme vyplout. Loď se docela rychle plní.



Trochu si zopakujeme dnešní výlet připravený do nejmenšího detailu.

Po prohlídce hradu Bítov, se vydáme do obce Bítov, zde prohlídka kostela a případně oběd, pokud to nestihneme dříve u Rumburaka. Z Bítova přejdeme Dyji po mostě a vystoupáme k hradu Corštejn. Prohlídka hradu a zpět přes most a cílem bude zátoka u kempu. Odtud bychom pak odpluli zpět k hrázi přehrady. Nyní ještě netušíme, že všechno bude jinak


Plavbu si užíváme. Ty nádherné odrazy ve vodě jsem již ukázala v místopisném článku o přehradě. Slunce svítí na modré obloze, voda šplouchá pod přídí lodě a vlahým vzduchem se nese skvělá nálada. Ani jsme se nenadáli a před námi se objevuje hrad Corštejn a pod ním docela dlouhý most, který budeme muset později přejít.


Nad Bítovskou zátokou se rýsuje rozhledna Rumburak. Napadlo mne, proč toto jméno, zda to má nějakou souvistlost s filmovým Rumburakem. V zátoce jsem dostala odpověď. Všude po trávě pobíhali havrani. Před námi pluje ještě jedna loď, to je zřejmě vyhlídková. My plujeme linkovou.

Krásný pohled na hrad čnící na skále nad vodou se nám odkryl velmi brzy. Budeme vystupovat. A tu zjišťujeme, že i podlaha krytáí zátěžovým kobercem je mokrá. A chudák Michal má nyní na zádech mokrý batoh.


Plavba je u konce a my stoupáme úzkým chodníčkem až pod hradby hradu, obejdeme je kousek a jsme u pokladny. Fronta tu není veliká, ale na hradě je již dost návštěvníků. Je něco po desáté hodině a sleduju, že sluníčko občas zaleze za mraky a těch na obloze podezřele rychle přibývá. No nevadí. Na nádvoří čekáme na prohlídku.


Těsně před zahájením prohlídkové trasy, začíná jemně pršet. Zatím je to jen pár kapiček, které nestojí ani za vytažení deštníku. Prohlídka byla zajímavá, ale musím konstatovat, že právě na tomto hradě jsem byla velmi rozčarována chováním dětí. A rodiče byli v klidu. Je s podivem, že se mi tu podařilo pár záběrů interiéru pořídit (všechny fotky v místopisném článku) Děti vbíhaly do místností jako první, napřahovaly své mobily, pobíhaly z místa na místo, hlučně si předváděly ulovené záběry. I na průvodkyni bylo znát, že povolení fotografování na hradech a zámcích jim není po chuti. Není divu. Hlasivky dostávají dost zabrat, aby ostatní návštěvníci z výkladu něco slyšeli. A tady jsem si opravdu citelně uvědomila, že já bych hlasovala pro fotografování pouze za peníze, jak to bylo dříve.


Ve dvanáct hodin prohlídka končí a my se začínáme poohlížet po nějakém stravovacím zařízení. Přímo na hradě je sice jídelna, ale tady se mi moc nelíbí. Vlastně ani nevím, zda se zde vaří, ale pár stolečků venku nic moc a uvnitř velký tmavý sál s mnoha stoly, hluk....Zkusíme to v nedaleké restauraci u Rumburaka, ale začínám tušit, že vzrůstající návštěvnost a deštěm hrozící obloha rychle obsadí každé volné místečko.


Terasa restaurace šumí hovorem a dává tušit, že ani zde se nenajíme. Hele, máme štěstí, tamhle se uvolňuje nějaké místo u stolu pro 6 lidí. Objednáváme si plněnou kuřecí kapsu. Plněná je i sušenými rajčaty a chutná náramně. V dálce slyším hrom. Źe by se hnala bouřka? Už tomu tak bude. Od obce Bítov se dost nebezpečně mračí. Nejisté počasí nás nutí měnit plány. Vynecháme hrad Corštejn, nepůjdeme ani do obce Bítov. Hřmění se přibližuje. Loď nám ale odplouvá až v 16 hodin. Času máme opravdu hodně, když část plánu odpadá.



Po obědě se vracíme tedy směrem k hradu, tam bychom mohli najít útočiště. Ještě neprší, ale dunění oblohy zesiluje. Na špičku kostela a budov na náměstí Bítova se podíváme z dálky a i prohlídku hradu Corštejn odbydeme jen fotograficky.



Procházíme kolem parkoviště, kde Michal čte na ceduli info o existenci jakési ZOO. Tak to je něco, o čem jsem nevěděla. To tedy nebude žádná velká zahrada. Ale Michala jsem nepřesvědčila, že bouřka se blíží a musíme pospíchat k hradu.



Blížíme se k hradu a jen mírně poprchá. No vlastně spíš, sem tam kapka. Michal mne ještě zatáhne i někam do lesíka, kde by snad měla být nějaká studánka, ale to už odmítám po pár krocích. Přece nebudu v lese v bouřce. Tak jsme alespoň viděli bránu do hradu zase z trochu jiného úhlu.


Rychle, déšť zesiluje! Doběhli jsme tak akrát pod první oblouk, kde již se ukrývalo více lidí. Měli jsme štěstí, že jsme tomuto proudu vody unikli. To bylo o fous, jak se říká. Stáli jsme tu skoro půl hodiny, když déšť povolil na síle a my jsme se vydali hlouběji do hradu. Michal objevil obchůdek se suvenýry právě včas, protože proud vody z nebe znova bičuje hrad a vše živé v něm. Hromy se ztrácejí někde v dálce, ale déšť neustává. Teprve kolem půl třetí se dá vyjít ven. Objevujeme další zákoutí hradu s jezírkem i věží, před kterou je mučící křeslo.


Budou tři hodiny a já mám takové neblahé tušení, že se v tomto počasí budou chtít všichni dostat z Bítova pryč a jelikož aut na parkovišti zas nebylo tolik, je jasné, že všichni připluli po vodě. A nyní se všichni budou chtít na vodu zase dostat. Máme zpáteční právě na tu jednu loď, raději pojďme. Scházíme úzkou pěšinkou a před námi už stojí u zábradlí proud lidí. Tento dav se přece nemůže dostat na jednu loď. Vždyť ta loď, kterou jsme připluli, určitě nepojme tolik lidí. Někteří lidé míjí frontu a míří níže k přístavišti. Mnozí ve frontě včetně Michala začínají mít dojem, že jsou předbíháni a dochází k dohadování. Fronta se bouří. My máme zpáteční na tuhle loď. "Tahle" loď tu však ještě není.....Předcházet dopředu nás začne i veliká skupina postižených, někteří i na vozíku, které ostatní pomáhají snášet. Tak tohle je nemilá situace. Zlobte se na postižené, když sami jste v plné síle. I průvodkyně postižených mává na brblající papírama, že oni mají také předpalcenou a sjednanou plavbu. Konečně připlouvá loď. Je to Poseidon. Loď, kterou zná, díky její pouti po souši z Děčína na Vranov, snad každý v republice. Kapitán vpouští do lodi nejprve postižené a ti obsazují celou spodní palubu. Nedočkavci se začínají strkat.....
Dostrkali nás na horní krytou palubu. Všechna místa jsou obsazena, jen jeden pasažér stojí. Jsme natlačení na lavičkách u stolečků, ale jsme na palubě. Neprší, plujeme a nálada se zlepšuje.


Opouštíme přístav a míříme kolem hradu Corštejn domů a už víme že z koupání nebude nic, i když už neprší. Dokonce se zdá, že by se mraky mohly roztrhat. Ale nestalo se.
Cestou míjíme loď, kterou jsem ráno pluli na Bítov.


Blížíme se do přístavu u hráze, když opět začíná pršet. Kotvíme, vystupujeme a to už nás bičují přímo provazy vody. Michal bezhlavě utíká směrem k hospůdkám za přístavem. Nezbývá mi než utíkat za ním, i když nevím vůbec co řve. Vběhne do jedné, vyběhne a běží dál. A znova stejný scénář. Pochybuju, že se někde najde místo, když je takové počasí. Zázrak. Ten stoleček je tu pro nás. Sedíme hned u vchodu v hospůdce pod střechou. Nevadí, že voda stříká skoro až na nohy, jen je mi docela zima. V mokrém oblečení a sandálech začínám mít obavy, jak se dostaneme až domů do penzionu. Déšť neustává, spíše zesiluje a opět se ozývají hromy. Je půl šesté a já se pídím po jízdním řádu kolovláčku. Poslední jede v 19 hodin. Doufáme, že do té doby přestane pršet. Nepřestává. Pomalu se zvedáme, abychom byli na zastávce mezi prvními, protože další možnost už mít nebudeme a budeme must jít pěšky.


V Granátové zátoce stojí jen zastávka, kolovláček nikde, lidé nikde, pusto, prázdno a tma. Připadám si jako opuštěný trosečník v beznadějné situaci. Je mi hrozná zima. Michal šel vláčku kouek naproti, dívat se, jestli už nejede. Znova studuju jízdní řád a najednou stuhnu. "V případě nepříznivého počasí vláček nejede.". Stála jsem vedle velké kaluže vody, zahalená do plážové osušky a doufala. Kolem občas prošel nějaký pár nebo skupinka lidí do kempu. Už je dávno po sedné večer a po vláčku ani vidu ani slechu. Toužím po teplé posteli. Michal se vrací. Chci mu říct, že vláček možná nepojede, ale on mává, že už jede. Ze zátoky na jeho trasu nebylo vidět.
Sedíme uprostřed vagónku, kam nejméně dosáhne voda, oba zabaleni do osušek. Když jsme před 20 hodinou otvírali vrátka zahrádky našeho penzionu, naše paní domácí nás vítala, jako vlastní, že prý se o nás bála, kde jen jsme v takovém počasí.

A jak my jsme byli rádi, že jsme doma. Teplá sprcha, horký čaj a něco studeného zakousnout a spokojeně usnout u telky. No jo, ale kam zítra, jestli bude stále pršet? No uvidíme.

Z tohoto výletu jsme si přivezli další magnetku


Související články








 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Libby Libby | E-mail | Web | 7. července 2017 v 19:19 | Reagovat

Maruš, dnes to bylo i napínavé, ale všechno dobře dopadlo :-) Máš hezký deštník, jak tam pod ním smutně stojíš ;-)

2 Kitty Kitty | Web | 7. července 2017 v 19:28 | Reagovat

Vidíš, kdybyste zavolali, přijeli bychom a odvezli vás kam byste chtěli. Pro cízí hospodář udělá první poslední. Ačkoli je to na Bítov 5 kilometrů, byla jsem se tam koupat s ním před sedmi roky a od té doby utrum. Ale dobře to dopadlo. Jen kdybys řekla, mohli jste se podívat k nám, když pršelo ;-)

3 Lada Lada | Web | 7. července 2017 v 20:16 | Reagovat

Maruško, tvé fotografie jsou - jako obvykle - nádherné, ale ten děj výletu, ten jsi napsala úžasně. Úplně jsem to spolu s vámi prožívala, i ty nervy, kdy najednou zjistíš, že ten vlak nebo bus, na který jste odkázáni, výjimečně nepojede a polije tě horko. Počasí se nevydařilo, ty nevychované děti (a často i dospělé) potkáváme teď na každém kroku, rodiče jsou jaksi imunní vůči výchově, ale viděli jste krásná místa a věci a nakonec jste se do penzionu dostali. Ta fotografie pod deštníkem má ohromou vypovídací schopnost... Měj se krásně.

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 8. července 2017 v 9:17 | Reagovat

[1]: Deštník je pěkný, mám ho ráda, zvláště, když prší. :D Spíše než smutná, jsem zoufalá... :D

5 MarijaKes MarijaKes | Web | 8. července 2017 v 9:20 | Reagovat

[2]: Já už jsem měla jedinou myšlenku, dostat se domů. Hospodář je na tom asi jako můj manžel. Pro cizí by se roztrhal... Pro nás sice udělá také hodně, ale všechno má čas až bude mít náladu. :-)
Ve Vranově je tak nádherná voda, že bych tam hned jehla zase. Ale letos máme v plánu zase oblast kousek výš. Jsem ráda, že se tam život nezastavil s přestavbou hráze a že silnici přes hráz nahrazuje lodní doprava. :-)

6 Iva Iva | E-mail | Web | 8. července 2017 v 9:22 | Reagovat

Před mnoha lety jsme jezdili do Bítova na podnikovou chatu. Okolí Bítova, Cornštejn a Vranov známe dobře a děkujeme za připomenutí krásných dovolených. :-D  ;-)

7 MarijaKes MarijaKes | Web | 8. července 2017 v 9:40 | Reagovat

[3]: S odstupem času se na vše díváme jinak a Michal dokonce tvrdí, že je to romantické dobrodružství. :D Vlastně, co jsme chtěli vidět, jsme viděli. Nikde jsme nezabloudili, vrátili jsme se.
také se měj hezky. :-)

8 MarijaKes MarijaKes | Web | 8. července 2017 v 9:41 | Reagovat

[6]: Věřím, že jste tam prožili krásné dovolené. tenhle kout mi opravdu učaroval. Sem bych se dokázala vracet. :-)

9 Danka Danka | E-mail | 8. července 2017 v 11:05 | Reagovat

Zdravím.Prosím,zase někam jedte.Já moc ráda čtu,co píšete a když nepojedete,tak si něco představte a napište.Všechno dobré.Dana

10 DRAK DRAK | Web | 8. července 2017 v 12:44 | Reagovat

báječná reportáž jako vždy se skvělými fotkami k tomu! měl jsem pocit, jako bych přečetl knihu. a závěr byl napínavý a nervy drásající!

11 Intuice Intuice | E-mail | Web | 8. července 2017 v 13:40 | Reagovat

Maruško, opět krásné fotografie, text velmi napínavý. Se zatajeným dechem jsem čekala, jak to v nesnázích dopadne. Dokonce jsem části citovala mému muži, jak mi to přišlo vtipné. :-)
Těžké se rozhodovat ráno, kdy se navrátíme zpět (lodí). Mokrý batoh Michala z lodi asi nebyl příjemný. Chápu jeho radost.  Nehlídané děti asi dost obtěžovaly, mně by taky dost vadily. Oběd se mi líbí, zvláště, když je na více talířích. Déšť a bouřky nám taky zkazily nejeden výlet. Takže koupání nakonec nebylo, i když jste byli mokří od hlavy až k patě. Rozumím vaší radosti, když jste dorazili konečně "domů". :-)

12 děda tik tak děda tik tak | Web | 8. července 2017 v 15:42 | Reagovat

Nepřízeň počasí dokáže narušit sebe lepší přípravu výletu.Náhrada se vždycky našla a prohlídka hradu vždycky slibuje nové zážitky a poznatky. S focením za peníze bych také souhlasil,a zažil jsem na Rožumberku, kde jsem fotil sám. :-)

13 Luďka Luďka | Web | 9. července 2017 v 0:11 | Reagovat

MOc dobře jsi nám to zdokumentovala, pěkné fotky a k tomu milé povídání s dobrým koncem,Maruško přeji vám pohodové dny. :D  ???  :-)

14 MarijaKes MarijaKes | Web | 9. července 2017 v 14:20 | Reagovat

[9]: Díky, já stále někam jezdím, jen nestíhám pak články zveřejňovat. :D

15 Jara Jara | Web | 9. července 2017 v 18:33 | Reagovat

To byl super výlet. Nádherná cesta za památkami. Opravdu jsem si to tu s Tebou užívala také.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.