Dovolená 2017 - 1. den - Litomyšl nás vítá

24. června 2018 v 19:23 | MarijaKes |  Cestopis z Litomyšle a blízkého či vzdáleného okolí
Je sobota 22.7. 2017, sedm hodin ráno a my stojíme se sbalenými kufry a batohy na nádraží ve Valašském Meziříčí. Nejen se sbalenými kufry, ale s pečlivě vypracovaným itinerářem na 8 dní dovolené. Rozuměj 8 dní i s cestou. Místenky v rychlíku máme zajištěny, stačí jen sledovat čísla vagónů, jak se nám míhají před očima na dveřích brzdícího vlaku. Tentokrát je cíl naší cesty dosažitelný veřejnými dopravními prostředky, proto staršího syna s autem nepotřebujeme, jako dřívější roky.
Rychlík směr Praha to zvládá zatím bez zpoždění a my se pohodlně usazeni kocháme krajinou. Trochu si v hlavě srovnávám myšlenky. Není mi totiž tak úplně jasné, zda voucher poslaný e-mailem z penzionu Kraus v Litomyšli chápu dobře. "in 10:00 hod, out 13:00 hod". Většinou by to asi mělo být naopak. Uvidíme.

(autobusové nádraží Česká Třebová)

Expres 520 Portáš brzdí v České Třebové se zpožděním 2 minuty. Za 8 minut v 9:10 nám jede autobus do Litomyšle. V České Třebové mají pěkné autobusové nádraží, přímo před budovou vlakového nádraží a díky mému itineráři drncají kolečka našich kufrů přímo na zastávku směr Litomyšl. Jako bychom to tu znali, jako bychom tu byli doma. Soukáme se do autobusu a tentokrát sleduji krajinu a jednotlivé zastávky pozorněji, protože na některé z nich budeme v budoucnu zahajovat pěší výlet.

(Litomyšl - jdeme k penzionu Kraus)

Díky vytváření itineráře, díky obrovskému množství informací na internetu, včetně satelitních map, jsem přesně věděla, kde jsme. Netuším, proč jsem si nevypsala i zastávky v Litomyšli a chtěla se vézt až na autobusové nádraží, odkud bychom to měli k penzionu 1,3 km. Jakmile jsem však spatřila litomyšlský zámek a autobus brzdí na zastávce, přikazuji synovi vystoupit . Sláva, jsme kousek, opravdu kousek od penzionu Kraus. Procházíme kolem zámku a protože je jen pár minutek po půl desáté, máme hromadu času a tak se loudáme a fotografujeme, posedíme na lavičce.
U dveří penzionu tlačím na zvonek chvilinku po desáté. Otevře příjemná paní a vysvětluje, že ubytovávají až od 13. hodiny. Tak trochu jsem si to myslela. Chybička se vloudila, ale není problém si tu nechat kufry a jít zatím na oběd. Ten jsem plánovala v restauraci Karlov, ale naše paní domácí nás nasměrovala na levnější stravování do restaurace Slunce na Smetanovo náměstí.

(předobědová procházka Litomyšlí - více v místopisech))

Na oběd je stejně ještě čas, jdeme se projít městem a kolem říčky Loučné, kde se Michal vyřádil na všelijakých vestavěných atrakcích nejen pro děti. Neuměle jsem si zabrnkala na klavír u střední pedagogické školy. Den je jako malovaný, máme dobrou náladu, ale také hlad. Jdeme se tedy najíst. Restaurace Slunce je taková obyčejná hospoda s lidovými domácími jídly. Docela nám chutnalo, zřejmě jsme měli velký hlad, protože jídlo mi přišlo jakési suché bez šťávy, cena však odpovídla. Snad se někde bude gastronomie na talíři podobat dovolenkovému hýření.

(Restaurace Slunce)

Procházku po městě absolvujeme s batohy na zádech a už cítíme, že bychom je rádi odložili. Jdeme se ubytovat. Penzion je velmi příjemný, čistý, slunný. Při objednávce jsem chtěla výhled na zámek a tak jsme dostali pokoj, ze kterého ústí dveře na terasu. Na velikou terasu sloužící všem ubytovaným, ale každý má svůj stůl s posezením, ten náš je hned pod oknem u dveří na terasu, pod balkonkem, tedy na něj nepršelo. Pan domácí má na terase výřivku, jak jsme později zjistili, a rochnil se v ní téměř každý den. Také bych se rochnila, kdybych něco takového měla. Odpočineme si. Paní domácí nám dává i hromadu prospektů, co všechno můžeme v okolí navštívit. Ano, náš itinerář mnohá místa zahrnuje.
Pokoje i terasa jsou v patře a přízemí je zatím pro návštěvníky tabu, i když pan domácí s paní obývají ještě místnosti nad námi. Jak jsem vyrozuměla Krausovi mají v plánu z přízemních místností vytvořit krásné ubytování i pro vozíčkáře. Bezbariérové ubytování je vynikající nápad.




(Z terasy se dá jít přímo do kuchyňky)

Plně vybavená kuchyňka i s jídelnou slouží všem hostům, ale zase tu má každý svůj stolek. Než půjdeme opět ven, uvařím si tu kávičku, ale hrnek si nesu na terasu, kam se dostanu rovnou z kuchyňky. Zatím jsme tedy oba nadšení.
Ještě částečně vybalím, Michal zprovozní notebook, přihlásí Wi-fi , zkontroluje příjem a spokojeně vyrážíme na odpolední procházku městem.

Bereme s sebou plánek s vyznačenou trasou. Máme ho spíše jako orientační. Kostel Nalezení sv. kříže je otevřený a jak mnozí víte, musím vstoupit. Nejsem věřící, ale i tento kostel vstal z mrtvých a dýchá nejen církevním ale i kulturním duchem. Hlavně jsem chtěla ulovit varhany. Ty byly skvostné. Více se o kostele a jeho částech zmiňuji v místopisech (odkazy na konci článku). Kostel mne i jako bezvěrce opravdu nadchl. Stavitelé a restaurátoři i architekti odvedli uznáníhodnou práci. Je možné vystoupat i na vyhlídku, kam jsme si zakoupili za 20 Kč vstupenku. Stoupám nahoru za Michalem a ten najednou odbočí na ochoz hlavního chrámu a obdivujeme výstavu sakrálního umění. Samozřejmě, že při přecházení na druhou část ochozu musíme projít kolem varhan. Jsem nadšená tímto nástrojem. Když se dostáváme do další části galerie, přecházíme přes lávku, na které jsme viditelní z hlavní lodi a zahlédla nás i průvodkyně nebo strážkyně. A prý jestli máme vstupenku. Ukázala jsem jí vstupenku na vyhlídku a v ten moment mi došlo, že jsme se zatoulali někam, kde se platí zvlášť. Omlouvala jsem se a že tedy zaplatím za každého 60,- Kč. Slečna, když viděla můj vstřícný postoj, mávla rukou, ať to nechám být, že je to její chyba, že se vzdálila. Měli jme tedy za sebou prohlídku zdarma. Pohled z vyhlídky na zámek a i na druhou stranu byl také pěkný. Vidíme i do Klášterních zahrad a jdeme se tam podívat. Tohle je opravdu skvělé místo pro odpočinek místních i turistů.

(Kostel Nalezení sv. Kříže - více v místopisu)

(Klášterní zahrady)

Obloha si s námi hraje. Hned je zataženo, hned svítí sluníčko a protahuje se modrá obloha. Nemusí být zrovna horko k zalknutí, klidně, ať se zatáhne, hlavně ať neprší. Hele cukrárna. Co jsme si dali? první zmrzlinový dovolenkový pohár.

(Cukrárna s venkovním posezením)

Zjišťujeme, že času máme dost jdeme na prohlídku zámeckého interiéru. Základní prohlídka je do 17. hodin. Jsem moc ráda, že se tu smí fotografovat. A tentokrát byli fotografové všichni ukáznění. o tom svědčí i hromada fotek bez lidí, které jsem pořídila. Viz související články na konci článku tohoto.


(zámek Litomyšl)

Různými uličkami jsme se dostali na Smetanovo náměstí, kde je stále otevřený obchod s potravinami. Kubík má otevřeno každý den. Kupujeme nějaké pití, pečivo, sýry, salám, zeleninu, pár jogurtů. Na večeři ale musíme zvládnout řízek a chleba s okurkami dovezenými z domova.

Při večeři už je Michal zabořený hluboko v síti internetu a sledujeme radar s počasím. Během podvečera a večera se několikrát změnilo počasí. Sluníčko se střídalo s deštěm. Jeden by nevěřil, jak může člověka procházka po městě unavit. Ale vlastně jsme toho dneska zvládli hodně.

(střídá se sluníčko s deštěm)

Zítra si můžeme přispat a lépe odhadnout počasí. Sice hlásí přeháňky, ale my máme na neděli nachystány nejméně 2 varianty výletu na Andrlův chlum poblíž Ústí nad Orlicí. Variantu s koupáním i variantu pro déšť.

Další střípky z Litomyšle jsme navštívili v některém dalšíém dni.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | 24. června 2018 v 19:34 | Reagovat

Pěkná reportáž a fotičky éňo-ňuňo ;-)

2 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. června 2018 v 19:38 | Reagovat

[1]: Díky, jen se mi nedaří založit článek mezi cestopisy. Tak ho budu přehazovat a přehazovat až se úplně ztratí. :-?

3 Libby Libby | E-mail | Web | 24. června 2018 v 19:42 | Reagovat

Cestování s Tebou mám moc ráda, už se těším na pokračování :-) Obdivuju Tě jak si umíš všechno krásně naplánovat :-) Ubytování se mi líbí, vybrala si dobře :-)

4 MarijaKes MarijaKes | Web | 24. června 2018 v 19:47 | Reagovat

[3]: Jen se mnou cestuješ vždy až za rok. :-D Než já se k tomu dokopu. Nechcí mít kilometrové články cestopisů i s místopisy dohromady a protože v cestopisu je více textu, tak tam nedávám všechny fotky. Je to divná koncepce, ale už tak musím pokračovat. Snad to stihnu dopsat než pojedeme opět na podobnou dovolenou. :D

5 Libby Libby | E-mail | Web | 24. června 2018 v 19:50 | Reagovat

[4]: To mi vůbec nevadí, že to bylo vloni, hlavně že s Tebou "jedu" :D  :D  :D

6 Frypat Frypat | E-mail | Web | 24. června 2018 v 22:13 | Reagovat

Opět krásné počteníčko! Už se těším na pokračování :-)

7 Intuice Intuice | E-mail | Web | 24. června 2018 v 22:47 | Reagovat

Krásná reportáž s detaily minuty po minutě. Pěkné doplnění fotkami. Už bychom věděli, kde se najíst, mlsnout či rozjímat. Pokoj jste měli pěkně prostorný, jako doma. Taky bych se vyřádila na atrakcích pro děti i u klavíru. A těší mne, že místní lidé jsou milí, vstřícní. Těším se na pokračování. :-)

8 VendyW VendyW | E-mail | Web | 25. června 2018 v 8:04 | Reagovat

A už se mi nedivíš, že jsem v Litomce pořád? Navíc tam jezdíme s Bobulí s kočárkem po všech možnejch cestách a uličkách sem a tam. no vidíš, tobě to připadalo ve Třebový jak doma a mě vůbec.... vždycky když lezu z nádraží ven, tak se mi chce vrčet....

9 Mirek Mirek | Web | 25. června 2018 v 16:54 | Reagovat

Pro první den jste toho zvládly opravdu hodně. Opět jsou vidět Tvoje oblíbené varhany a dokonce i slečna průvodkyně byla k Vám moc ochotná. Taková vstřícnost se najde málokdy. Jinde by Vám nadala a ještě by chtěla zaplatit dvojité vstupné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.