Dovolená 2017 - 5. den - Ten nejkrásnější výlet

19. července 2018 v 17:41 | MarijaKes |  Cestopis z Litomyšle a blízkého či vzdáleného okolí
Ve středu 26. července nás opět neprobudilo sluníčko. Radar na meteomapě slibuje, že by pršet nemuselo. Obloha sice hrozí mračnem, ale rozhodujeme se věřit radaru a volíme výlet do Nových Hradů. Tam jsem se těšila nejvíc a jak s námi to počasí letos laškuje, mohlo by se stát, že se sem nepodíváme vůbec. Musíme využít šanci. Autobus do Nových Hradů jede buď moc brzy vzhledem k otevírací době a nebo později, ale nevadí, pojedeme přímou linkou v 11:20.


Času máme dost, ale přece ho neprobendíme na pokoji. Po snídani se balíme na cestu s plánem prošmejdit ještě další uličky krásné Litomyšle. Na Toulovcově náměstí jsem si všimla otevřených dveří do kostela Rozeslání sv. Apoštolů. Operoval tam nějaký dělník a tak jsem se osmělila zeptat, zda se mohu podívat dovnitř. Dovolil mi to a já tím pádem získala fotku dalších varhan.


Dále projdeme kolem kostela Povýšení sv. Kříže, ten je zavřený, tedy ne pořád, ale právě nyní. Napadlo mne podívat se do Portmonea muzea Josefa Váchala. Podle internetu velmi zajímavé místo. Prošli jsme kolem kostela, ale díky tomu, že jsme špatně zabočili jsme potkali pejska na terase domu, před školou pak fotím sochu Nejedlého a hned za školou v Prkenné uličce také jednoho krasavce, ovšem to byla obluda a pán říkal, že je jich v republice jen pár a stojí statisíce. Tak to už je movitý majetek.



Muzeum Portmoneum jsme našli, ale na dveřích cedulka, že máme zazvonit pokud máme zájem o prohlídku. A to je kámen úrazu. Michal když zjistil, že je to jen na požádání, že to není běžně otevřené muzeum, postavil se opět na zadní a že nemám zvonit. A dal se rychle na ústup nebo spíše na úprk v před. Do odjezdu autobusu máme času dost, tak co s ním?


Někdo to možná bude považovat přinejmenším za zvláštní, ne-li úchylné, ale já si ráda zajdu i na hřbitov, kde neleží nikdo z mých blízkých, ale dá se tu rozjímat a i zde najdeme mnohá umělecká díla. Zvláštní atmosféru navodí právě ty staré hroby, některé opuštěné, rozpadávající se, náhrobky potažené mechem. Tady se s Michalem klidně rozejdeme, procházíme uličky, kam nás zrak zavede. Naštěstí je tímto zájmem také postižen.



(Hřbitovu jsem v tomto článku věnovala více fotografií, protože jsem o něm ještě nepsala v místopisech. Ostatní fotografie budou v náhledech protože jsou z místa vypracované články s historií i většími fotografiemi. Související články budou na konci tohoto článku.(


Obloha straší hrozivými mraky, ale už to prostě riskneme, odjíždíme do Nových Hradů. Vystupujeme z autobusu a jsme hned nadšení. Nemáme před sebou celý areál, ale už jen tento pohled přes rybníček nás nutí fotit tu krásu ze všech možných úhlů, jako bychom se báli, že nám někam uteče.


Víme že v areálu jsou dvě přilehlé budovy věnované občerstvení. V jedné dostanete oběd i s možností venkovního posezení a na druhé straně je cukrárna a kavárna. My jdeme na oběd. Je sice v plastikových talířcích, což zrovna nemusím, ale jsme rádi i za to. Při obědě trochu studujeme plánek celého areálu, který už sice známe, ale je potřeba ho zkonfrontovat se skutečností. Ono vždy na papíře je to trochu jiné. Proto často při plánování výletů používám i leteckou mapu. Vzpomínám na tatínka, který také připravoval podrobný plán výletů, ale musel si na to mapy kupovat. Internet je sice zhouba lidstva, jak říká můj manžel, leč já na něj nedám dopustit právě kvůli té spoustě informací.


Nyní jdeme na komentovanou prohlídku zámku. Obdivuji majitele, manžele Kučerovi, jakou krásu dokázali vytvořit. Samozřejmě, že ne sami, dali práci mnoha lidem nejen na opravu zámku, ale i na provoz celého areálu. Zajímavé je i vybavení interiéru. Vlastně zde najdete výstavu nábytku postupně, jak se historicky vyvíjel v různých slozích. Musím se přiznat k jedné nepatřičnosti, kterou jsem zde spáchala. Do místnosti, kde jsme si zakoupili vstupenky ústí chodba, kde najdete i WC a je vidět i do další místnosti, kde se volně procházeli nějací lidé. Domnívala jsem se, že tam čekají na prohlídku a vešla také a viděla jsem z místnosti do místnosti a pořídila pár fotek, než jsem byla odchycena. Opravdu z nevědomosti jsem nakoukla do posledních místností prohlídky. Tady prohlídka končí a ti lidé byli z předešlé výpravy. Samozřejmě jsem se omlouvala, ale připadala jsem si jako buran. A to já nejseeeeem. Fotografovat se smí jen ve vstupním sále a pak ve velkém sále. Na to nás průvodkyně upozorní. No píšu, že nejsem buran, ale tajně jsem přikázala foťáku zamířit i do soukromých prostor rodiny a to konkrétně do jídelny, do které nám bylo dovoleno nahlédnout. Představuji si, jak rodina zasedá k nedělnímu obědu. V tomto prostředí mi přijde až neskutečné, že je už 21. století.


Po prohlídce jdeme dál. Michala nejvíc zajímá jelení farma a tak nehledí na nic a míří k výběhům.
Všechny cesty v areálu lemují květiny, všude je vše krásně upraveno. Než však dojdeme k jelenům, stojíme před muzeem klobouků.


Michal tu má jakýsi problém s foťákem a to je dost velký malér, protože tuhle skutečnost na takovém výletě dost těžko nese a dává to najevo svým velkým rozladěním. Jeho rozmrzelé reakce mi berou chuť do mueza jít. Však si myslím, že podobné muzeum a možná lepší jsme navštívili i v Novém Jičíně, kde je muzeum Tonaku i s ukázkou výroby a také možností se v jakémkoli klobouku vyfotit.


Naštěstí u jelenů mu vše opět fungovalo a uklidnil se. Kolem jelenů přijdeme ke koňům a dál jdeme cestou, která, jakoby vychází ven do polí, ale dostaneme se ke křížové cestě.


I ta je velmi zajímavá. Nachází se nad anglickým parkem. Tam mne zaujaly záhony květin pod stromy. Velká kola s trvalkami. Jsem nadšená takovou procházkou. I když sluníčko nesvítí a je stále pod mrakem, neprší a můžeme se kochat a kochat.




Zahrady areálu zámku v Nových Hradech jsou děleny podle květin. Rozárium bylo v parním červenci již trochu unavené, ale věřím, že se růže opět rozzářily s chladnějšími dny na konci léta. Vodopádem v italské zahradě jsem opět nadšená, jak malé dítě. Nevím, ze které strany ho nejlépe vyfotit. Při naší návštěvě byl provoněn a lemován levandulí.
Nevynechali jsme ani muzeum cyklistiky. Obrovská sbírka na několika patrech bývalé sýpky.


Kolem bazénu scházíme opět k zámku. Vůbec se mi odtud nechce. jsem už trochu unavená tím chozením, přesto odkládáme odjezd autobusu a pobyt si prodloužíme posezením v cukrárně. A právě nyní se sluníčko rozhodlo, že nám zámek ozáří. Pozdě, ale přece. Od stolečku se zákuskem a ledovou kávou jsem se zvedla a znova musela vyfotit průčelí zámku.



Nemůžu se nabažit a i čekání na autobus, který odjíždí hned z náměstí u zámku věnuju focení. To bude zase přebíračka doma.


Ale autobus nejede a nejede. Ověřujeme své jízdní řády a také jízdní řád na zastávce. Je to poslední autobus. Jak se dostaneme do Litomyšle? Začínám být nervózní. Na zastávce kromě nás není nikdo. Co když to nepojede? Už je to 15 minut. Trochu se mi svírá žaludek a uvažuju o taxíku. To Michal zamítá, prý že se nedoplatíme. Ale co se dá jinak dělat? Konečně!!!! Jaká to úleva. Měl jet v 17:20, ale opozdil se o 18 minut. Odpuštěno vše, hlavně, že přijel a my se dostali zdárně do penzionu. Zastávka je kousek od něj. Jsme doma něco po 18 hodině.

Mírně unavení, ale spokojení, nadšení....Večeři nachystám ze zásob v ledničce, ale až za chvíli. Nyní sprcha.
Večer pak opět probíráme své vytištěné plánky. Kam se vydáme zítra? Už nám toho moc nezbývá. Před sebou máme už jen tři dny včetně odjezdu.

Pohled z naší terasy na Litomyšlský zámek s fotogenickou oblohou dává naději, že bude už konečně hezky. I když kdoví. Večer se počasí vždy nějka uklidní.


Tak zase zítra ahoj.


Související místopisné články s většími a více fotografiemi.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 19. července 2018 v 19:25 | Reagovat

Maruško, to byla krásná procházka. Moc děkuji, máš nádherné fotky. :-)Jo, mezi námi, jsi "fešná děvucha" :-)

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 19. července 2018 v 22:37 | Reagovat

Tak to podobně znám. Když se musí zvonit, rodina dovnitř nechce. Ale já příkazem je "zkamením" a pak jsou rádi, že jsem to vyřídila. Jelení farmu jsme viděli v Mariánských Lázních, byl to moc pěkný zážitek. :-)

3 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 20. července 2018 v 8:03 | Reagovat

V Litomyšli jsem byl jednou na namesri na obede,nekdy si to tam musim prohlednout.Laka mbe i ten Vachaluv dum, je dost bezne, že nekde navstevy zvoni...v tom nevidim bic negativniho.

4 VendyW VendyW | E-mail | Web | 20. července 2018 v 9:30 | Reagovat

Tak jsem byla zvědavá na tu psí obludu které j v Čechách jen málo a stojí takové peníze. No nevím, ale pán si asi tak trochu vymýšlí. U nás je chovných stanic pro irské vlkodavy víc než v jejich vlastní zemi původu, tedy Irsku, ale i Anglii a Skotsku. A ceny jsou možná ještě nižší než je tomu u dandíků.  O kvalitě chovu ovšem lze diskutovat, ale to je u mnoha ras. Iráčci jsou dost oblíbení i přes svou velikost. Jsou to úžasní psi. Takže i je už postihlo pár nelegálních množíren. Možná měl na mysli zabarvení, protože těhle plavých až skoro bílých nebývá moc, to ne. Většinou to jsou psi s šedivým nebo i žíhaným zabarvením.

5 Ježurka Ježurka | Web | 20. července 2018 v 15:20 | Reagovat

To jste se našlapali, máte můj obdiv. Ale viděli jste toho opravdu hodně a všechno bylo krásné. Už jsem toho taky dost slyšela o Nových Hradech tak jsem ti vděčná, že jsem to aspoň mohla u tebe vidět. Je to nádhera.

6 Jarka Jarka | Web | 20. července 2018 v 18:27 | Reagovat

Zámek Nové Hrady je nááádherný a krásná je i zahrada a celé okolí. Tento výlet se opravdu vydařil, bez ohledu na to, že sluníčko trochu stávkovalo. :-) Michala s tím zvoněním chápu, mě by to bylo také nepříjemné, nerada budím pozornost. :-D

7 Iva Iva | E-mail | Web | 21. července 2018 v 22:51 | Reagovat

Nové Hrady jsme navštívili cca před 10 lety. Je tam nyní hodně novým zajímavostí. Až budeme na dovolené někde blízko, tak se tam opět chystáme. :-)

8 Petra Petra | Web | 22. července 2018 v 15:09 | Reagovat

Krásně zpracovaný článek a poutavé fotografie. Zámek Nové Hrady u Skutče a stejně tak i nedaleká křížová cesta byla prvním místem, kde jsem zkoušela poprvé fotit se zrcadlovkou, mé fotky se tenkrát nepovedly, ale i tak je mám v archivu. S přáním pěkných dnů, Petra.

9 Libby Libby | E-mail | Web | 23. července 2018 v 10:06 | Reagovat

Maruš, ten obrovský pejsek bude asi vlkodav, ti jsou nádherní :-) Párkrát jsem ho viděla jak jde s pánem okolo nás, myslela jsem, že jde s poníkem, tak byl obrovský, ale krásný :-D Díky za pokochání fotkami ;-)  :-)

10 MarijaKes MarijaKes | Web | 4. srpna 2018 v 19:54 | Reagovat

[1]: Děkuji :D

11 MarijaKes MarijaKes | Web | 4. srpna 2018 v 19:57 | Reagovat

[3]: Jasně, je to normální, že návštěva zazvoní. Ten pán tam zřejmě normálně i bydlí a těch návštěv tam možná není tak moc a tak proč by měl mít stále domek dokořán otevřený. Ale Michal je tak trochu ostýchavý v tomto směru. Nakonec jsme to viděli alespoň v regionálním muzeu, na fotkách, jak to tam vypadá. :-)

12 MarijaKes MarijaKes | Web | 4. srpna 2018 v 19:58 | Reagovat

[6]: Hlavně asi měl obavy, že bude někdo provázet jen nás a věnovat se jen nám. On si raději všechno prochází sám. I když tam to není veliké, asi jen dvě místnosti. Nové Hrady jsou místo, kde si každý najde svoje. :-)

13 MarijaKes MarijaKes | Web | 4. srpna 2018 v 20:01 | Reagovat

[7]:Ještě jsou Nové Hrady pod Českými Budějovicemi.

14 MarijaKes MarijaKes | Web | 4. srpna 2018 v 20:02 | Reagovat

[8]: Děkuji. Ano tam se dá s fotoaparátem opravdu strávit věčnost. A v kažsém ročním období. :-)

15 MarijaKes MarijaKes | Web | 4. srpna 2018 v 20:03 | Reagovat

[9]: Ano je to vlkodav a Vendy píše, že ten pán asi tak trochu kecal o ceně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama




Děkuji vám všem, že jste nelenili, mrkli na můj blog
a dokonce posíláte komentáře.
Budu se snažit návštěvu oplatit.
Přeji hezký den.